Medobraní

Konečně nastal den D, prostě den kdy jsme měli čas a chuť a počasí nám přálo,  den medobraní. Po nekonečném hloubání a dloubání jsem našla krásné video od "Zpátečnických včelařů" (Backawards beekeepers - kuk na youtube nebo fb), kde je bezva jednoduchý způsob získávání medu pomocí tří kyblíků. Tři kyblíky s víkem se mi nepodařilo sehnat, ale nakonec účelu posloužil květináč, který pasoval na kyblík a taky jeden stavební kýbl, ve kterém jsme plásty rozdrtily na kaši (je bytelný, i tak jsme ho myslím prorazili). Dále jsme potřebovali špachtli na tyči a kus záclony...a to je vlastně vše. 

Dílo i s medem jsme vyřezali z rámků a šupli do kýble....

Pomocí špachtle na tyči (taková ta obyčejná, co se používá když chcete něco zamáznout sádrou na zdi) jsme rozmělnili vše na voskovo-medovou kaši.....

..tu jsme nalili do květináče vyloženého záclonou a postaveného na kýbl a nechali vykapat (pár hodin)....

 ...z kýble jsme med slili do sklenic....hotovo!!

Očista pomůcek musela být!

Voskovou drť jsem přes noc naložila do vody, tím se z ní vymyl všechen med. Tuto medovou vodu jsem cca hodinu vařila a sbírala pěnu. Tak vznikl základ na medovinu. 

Vymytou voskovou drť jsem roztavila a přecedila .....

Tak jednoduché a investice do dvou kýblů a jednoho květináče byla asi 130 Kč. Máme med, medovinu a vosk.... spokojené medem opatlané děti a mě to taky moc baví.

Rámky

Nejdřív jsem plánovala včelařit jen s horními loučkami, ale nakonec jsem se rozhodla pro rámky s volnou stavbou. Když jsem byla chvíli sama ....tzn. dva starší lítali po venku a náhodou se podařilo, že dva mladší spali zároveň, dala jsem se na ztloukání. Šlo to ztuha. Ale chce to trochu tréningu a dnes je ze mě rámečkový profík. Je to úžasně meditativní činnost. No, možná že kdybych dělala cokoliv, bylo by to úžasné, protože na mě u toho nikdo nemluvil, neječel, nikdo nic nechtěl...jen ptáčci zpívali. 

Kočár

Můj milý muž vymasíroval tento krásný kočár.....nejdřív jsem s ním neuměla jezdit, ale teď ho miluju. Jezdím s ním všude, je skladný i do našeho pidikufru se vejde, děti jsou tam rády...no prostě ho taky nutně potřebujete!

Kdo nejdál nahulatej doběhne...

Myslím, že je to jasný! Ta kaluž před domem je plná dobrodružství od doby, kdy tu bydlíme. Opravujte silnice, ale ne u nás, díky!

Domečky pro hmyzáky

Jsou krásné, vyrobte si taky!

Vyklízíme

Abychom se nenudili, rozhodli jsme se letos rekonstruovat dům. Přece jen už je nám naše 1+1 trochu těsné. Plány jsou velkolepé, jako každé jaro.....Začali jsme vyklízením krámů. A prokouklo to.

Čarodějnice

...shořela.

Seriál "Vychytávky do domácnosti" - Šunkovar

Pořídila jsem si šunkovar. Když už si někdy koupíme šunku, sníme jí na posezení fakt hodně, takže myslím dobrý tah! V receptu pravili - budete mít šunčičku jako od babičky. No tak jo teda. Naložila jsem maso, na dva dny.....vařila jsem hódně dlouho, neboť než dosáhne maso uprostřed požadované teploty, člověk se načeká. Pak zase čekat než to zchladne....nakonec jsem šunku vysypala na talíř (bohužel sen o celistvé šunčičce nakrájené na tenké plátky se rozplynul). Chutnalo to...jako jo chutnalo....ale spíš jako luncheon meat nebo tak něco. Hmmm tady se sní všechno, takže to zmizelo mrknutím oka. Protože nechci na svém blogu používat sprostá slova, nebudu se rozepisovat o umývání tohoto zařízení...

Nevzdala jsem to a šla do toho znova, přece jen nebyla to úplně malá investice....Tentokrát kuřecí...no nebudu to protahovat, nedalo se to jíst, fakt humus, jako čuníci si nestěžovali to ne...ale přece jen....a pak to umývání....leží ve skříni...na dně...navěky. 

Přístřešek pro kozy

Přístřešek pro kozy hubou stavíme už dva roky....aby to bylo hezký, až budou peníze, kde koupíme prkna.......dva roky vodíme kozy každý den z chlívku do ohrady a zpátky, což je děsná pruda. Jednoho dne, když jsme se zrovna nudili (hahaha) řekla jsem mému muži: "Jdeme postavit přístřešek kozám! Co dům dal..." Zabralo to asi dvě hodiny - a už stojí, není to stavba století, ale na kozy už neprší. 

Včely

A ještě jedna, pro dnešek poslední zpráva. Konečně, po roce, máme zase včely. Přivezli jsme je předevčírem, tak se zatím jen kocháme a posloucháme to ozdravné bzučení. Ale tak nějak tuším, že bude potřeba přiložit ruku k dílu a mé studium zatím nijak výrazně nepokročilo. No, ono vlastně pokročilo, ale čím víc vím, tím se mi zdá, že nevím vůbec nic. Takže už končím a jdu studovat! 

Domek

Když hromady bordelu mizí, člověk zjistí, že je u nás vlastně moc hezky. 

Zahrádka se probouzí

A už máme i zaseto! Letos jsme nakoupili seminka na www.potravinovezahrady.cz a to báječná, nehybridní, takže si je pěkně budeme množit samy. No, to jsou zase zatím jen plány, ale komu se nelení, tomu se zelení, že. 

Písek

Vozík písku je nejlépe investovaných 450 Kč. Původně jsme chtěli nejdřív vybudovat pískoviště, ale kdo už nás znáte, jistě víte, že tudy cesta nevede. Dovezli jsme tedy písek s tím,  že to výstavbu pískoviště významně urychlí....děti se na něj slétly jako vosy na bonbón a vymýšlí tam takové věci, že jsme se rozhodli je pískovištěm neomezovat. Bude to prostě jen hromada. Všem doporučuji!

Co nového ve chlívku

Mám velkou velikou radost, že po loňském fiasku jsme letos byli úspěšní. Obě dvě připuštěné kozy mají kůzlata! Paní radová zopakovala naprosto bezproblémový porod, během deseti minut byli na světě dva kluci Radek a Ríša. Vzorově se o ně stará, nemuseli jsme dělat vůbec nic. Anglonubijské krve by se v ní člověk sice nedořezal, ale tohle je opravdu k nezaplacení. Bětka - prvnička, porodila s mojí asistencí (taky jsem v tomto oboru prvnička) kozlíka dlouhého jako písnička, Luďka. Nejdřív z toho byla trochu vyplašená, ale během prvních dvou dnů se dala do kupy a stará se taky vzorně. Je to radost! A že jsou to všichni kluci nám vůbec nevadí, naopak. Další kozu nechceme a maso se bude hodit.

Čuníci

Rostou! Ovšem pomaleji než jsme mysleli. Ono je to nejspíš tím, že nejsme úplně vykrmovací typy, alespoň co se zvířat týče. Ještě mají tři měsíce, pak odjíždíme na čtrnáct dní pryč, takže tyhle krasotinky budou muset do mrazáku. Opakovat tuto akci nejspíš nebudeme, jsou sice bezva, nenáročná zvířátka a hlavně žádné zbytky nepřijdou nazmar, ale takto se mi to úplně nelíbí. Ráda bych jim dopřála víc prostoru a ten bohužel nemáme. Ale jsem ráda, že jsme to zkusili. 

Sad

Nebo spíš sadeček. Přece jen naše zahrada je malá. A tak jsme letos konečně zhodnotili, že křoviska a náletové stromy jsou sice divoká příroda a pro ptáky bezva, ale že bychom přece jen raději na zahradě měli něco, z čeho budeme mít užitek taky my. Aby nám šla práce lépe od ruky, zajela jsem jednoho dne pro stromky. Rozšoupla jsem se a koupila čtyři jabloně, višeň, třešeň, dvě ringle, hrušeň a švestku. A tak musela nutně přijít hurá akce, aby bylo kam stromečky zasadit. No, prokouklo to! Abych řekla pravdu, jsem z toho všeho trochu rozpačitá. Z našeho houští je holina! Stromy jsme zasadili a teď už jen vykopat ty pařezy....aby nám to šlo rychleji, objednali jsme asi dvacet různých keřů a trvalek. Dorazí už brzy! Bude to paráda! 

Před....a po...

Chleba

Dala jsem se s chutí do toho a začalo se dařit. Pořídila jsem si konečně nové ošatky a musím říct, že podlouhlý je lepší než kulatý.  Dokonce chutná i dětem a to je co říct, protože ty chleba nerady. Tento je žitno - pšeničný, to už je celkem jistota. Mým cílem je samozřejmě chleba celozrnný....takže to zkouším taky, ale ten moc úspěch nemá. Ale nevzdávám to....chleba je základ.

6. březen

Byl taková jistota. Když už ne jindy, tak aspoň 6. března jsem věděla, že budu mít svých pár minut pozornosti. Letos poprvé nic.....Ztráta jistot vždycky hodně bolí....Tak na nás dávej pozor a vše nej, tati.

Osobní dům a rodová zahrada

Přednáška pana architekta Hájka, o které jsem už psala byla....zajímavá. Zase překvapení, že většinu z toho všeho už dávno víme, takže když pominu tu omáčku okolo, nápady pana architekta jsou opravdu nevšední a mně se zalíbily. Doufala jsem, že po tom všem budu mít konečně jasno co a jak s tím naším prostorem tady provedeme a světe div se, je to ještě horší. Vzdávám se, rozhodnutí nepadlo, nezbývá než žít život a být šťastní - aha  a o to asi hlavně jde, takže pohoda...

Další havěť v domácnosti

Tyto milé živočichy může chovat úplně každý. Mám na mysli kefírová zrna a kvásek. Ano, takže zase peču chleba, a zase to není nic moc, ale nevzdávám to! A kefír? Tak ten je fakt nenáročný, jen se zalívá mlékem (zatím kupovaným) a to je celé. Množí se a množí a já se bojím, že nás jednou zkefíruje všechny.....tak kdybyste chtěli, ráda daruji. 

Sračky

To je to, co je venku, jinak se to snad ani nedá nazvat....a já toto období doslova nemám ráda. Všude je mokro a bláto a binec nashromážděný přes zimu, piliny a zbytky dřeva, nevykydaný chlívek, rozpadnuté a nezkultivované záhony, není ani zima ani teplo, a pračka jede naplno, protože tři malí čuníci se venku rochní a válí a nějaká nepřízeň počasí je nemůže rozhodit. A ty boty, bože!!

Komentáře

Hmmmmm...nevím kde je chyba, ale nějak mi nejdou vkládat komentáře. Takže děkuji Vám všem...na jaře je člověk plný energie, spřádá plány a pak skutek utek ....Ještě po loňském totálním fiasku, kdy jsme na zahradě neměli doslova ani rajče, jsem holt letos plná nadšení a nemůžu se dočkat až zase začneme něco dělat. Letos to klapne, určitě!!

Kešky

Po delší době jsme vyrazili na lov kešek. A zdá se, že budeme mít s Klárkou dalšího člena do naší rozlítané party. Zatím tedy "výletníci" versus "povaleči" 3:2 ....ještě uvidíme co se vyklube z toho, co je mu zatím vše jedno.

Manifest disfrutalismu

Je knížka, která mě oslovila....kuk sem: http://www.peoplecomm.cz/manifest-disfrutalismu
Řekla bych, že myšlenky knihy jsou nachlup stejné jako myšlenky pana Hodgkinsona. A jakožto staří hodgkinsonisti a teď nově identifikovaní disfrutalisti, jsme se rozhodli pro krok kupředu a konečně jsme si pořídili ukulele! (a nejen to) Ten symbol "lenosti" a užívání si života. Jupí! Jsem zvědavá co z toho všeho bude. Každopádně dnešní den byl mnohem víc hudební a zpěvný než dny, kdy tento nástroj nebyl součástí domácnosti.

Půst

Nechala jsem se inspirovat jednou kamarádkou a rozhodla se letos vyzkoušet předvelikonoční půst. Pardon že nevím, jak se tomu říká odborně....takový ty popeleční středy a zelený čtvrtky jdou mimo mě. Každopádně nasadila jsem laťku dost vysoko - nejíst cukr a bílou mouku. Bílou mouku tedy jen omezuju, protože není v mých silách (zatím) vařit si jiné těstoviny a občas (na návštěvě) jsem ze slušnosti snědla knedlík....budu tomu tedy říkat omezení konzumace bílé mouky. Ovšem s cukrem jsem nekompromisní. A dneska je to týden kdy jsem sugar free. Jupijou

Unschooling

Učíme děti doma. Zatím nás to baví, občas si lezeme na nervy, ale to už tak v zimě bývá. Z jara se rozptýlíme po zahradě a bude zase líp. Více na našem "školním" blogu zijemeunschooling.blogspot.com

Plány na sezónu

Po těch všech zkušenostech, velkolepých plánech a taky pádech mám už jasnou představu, jakým směrem se ubírat...alespoň prozatím. Bude to minimalismus. Moc se mi líbí tohle: http://urbanhomestead.org/. Jak toho na malém prostoru zvládnout co nejvíc. Nemám talent na žádnou konkrétní věc, všechno mi jde tak trochu, něco víc něco míň. Ale ráda zkouším všechno možné. To je výzva.
Nezastírám, že se hodně věcí bude točit kolem jídla. Přece jen, už je nás hodně a tak toho hodně sníme. Takže ráda bych:
- postavila nový kurník, který bude i s malou voliérou. Než slepice ráno pustím, budou už venku ve voliéře (občas se na zahradu dostaneme pozdě, než utřeme všechny zadky, namažeme tucty rohlíků atd.) zároveň budou slepice soběstačné i pár dní, když budeme chtít někam odjet.
- pořídila slepice 10 - 20 kousků
- postavila nový chlívek pro kozy, který bude spojený s ohradou, takže když budou kozy chtít, budou venku a když ne zůstanou uvnitř, nebudu je muset nikam vodit. Bude zde místo na dojení pod střechou a taky zastřešený krmelec.
- se pokusila včelařit
- upravila další kus zahrady. Loni se nám podařilo v jedné části vyklestit křoviska a zasadit nové stromy. Pochopili jsme, že potřebujeme malé cíle, pak se nám do toho chce a zvládneme to. Udělat to na celé zahradě je sice potřeba, ale je to tolik práce, že to člověka odradí. Takže pro letošek se spokojím s dalším kouskem. Máme zahradu tak malou, že musíme využít každý kousek, na křoviska a nálety prostě není místo.
- předělala a osadila vysuté záhony, některé už se rozpadají nebo rozpadly, viděla bych to na maximálně dva nebo tři, víc nejsme schopni zvládnout.
- sbírala a sušila bylinky. Většinou to nějak zazdím a je to škoda, bylinkám se u nás daří. Pak nemusíme v zimě kupovat předražené bio čaje.
- sbírala a zpracovala všechny plody zahrady...není jich moc, ale přece jen dá to práci.
- nakoupila ovoce a zeleninu, kterou na zahradě nemáme a udělala marmelády atd.
- vysadila pár květinových záhonků
- postavila hliněnou pec na pizzu a chleba
- pekla chleba, vyráběla výrobky z kozího mléka

Jistě bych toho vymyslela ještě mnohem víc...možnosti jsou nepřeberné. Nicméně musíme stát nohama na zemi, máme jen dvě ruce, že. I když dětské ručičky toho taky hodně zvládnou a je fakt, že Klárka je velký zahradní a hospodářský nadšenec. Takže uvidíme....už se každopádně moc těším. Jaro, už jdeš??

Bude se stavět?

Děti nejen,  že přibývají, ale rostou jako z vody a tak nám ten náš domeček je čím dál těsnější. Loni jsme měli možnost přestěhovat se jinam, do většího, novějšího domu a nebudu lhát - moc nechybělo. Nakonec zvítězilo srdce nad rozumem a rozbouřenými těhotenskými hormony a my zůstali. Zjistili jsme, že opustit náš dům by pro nás nebylo jednoduché. Nezbývá než popřemýšlet co dál. Variant je za ty roky několik. Rozhodnout se je těžké. Chceme ještě využít možnost zúčastnit se semináře s panem architektem Petrem Hájkem (http://atelierhajek.blogspot.cz/) jehož pojetí a nápady se nám moc líbí. Dost si od toho slibuju, tak doufám, že nastane konečně průlom k něčemu...otázka je k čemu, to se uvidí. 

Co nového

Tak jsem se rozhodla zase něco napsat.
Zdá se, že prvotní shon kolem mimina ustává (po půl roce, no sláva) a tak zase občas vím, kde mi hlava stojí a s příchodem jara (aspoň to tak venku vypadá) už mám chutě na zahradničení a farmaření....zkrátka na budování.
Zatím nám na dvorečku přibývají hlavně děti.

Zvířat je teď málo. Máme tři kozy - Paní Radovou - naše stálice, sice už se nám dva roky nepovedlo ji připustit, ale vždycky se sama rozdojila, tím si vydobyla místo v chlívku. Pak rok a půl starou kozičku Bětku, která měla maminku s obřím vemenem, což odvedlo naši pozornost při koupi natolik, že jsme si nevšimli, že má Bětuna pastruky. No co se dá dělat, letos jsme ji zkusili připustit, tak uvidíme jak to půjde. Jisté je, že její kůzlata budou dobrá jen na maso. A poslední nadějný kousek - necelý rok stará Květka, která je s rodokmenem a dobrými předpoklady...zatím nepřipuštěná.

Taky jsme na  podzim pořídili dva čuníky, něco mezi vietnamským a divokým prasetem. Je to taková zkouška jestli to půjde nebo ne. Zatím bydlí venku v boudě, mají jen pidi výběh, protože z našeho velkolepého slepičího výběhu, který měly původně k dispozici, se proryly na zahradu milióny způsobů.

Pokoušíme se včelařit, zatím ovšem bez velkých úspěchů...no spíš je to jeden velký neúspěch, ale nevzdáváme to.
Ještě zůstává starý dobrý kocour Morris. A to je vše. Nicméně plány na jaro jsou velkolepé, jak jinak.