Pořídila jsem si šunkovar. Když už si někdy koupíme šunku, sníme jí na posezení fakt hodně, takže myslím dobrý tah! V receptu pravili - budete mít šunčičku jako od babičky. No tak jo teda. Naložila jsem maso, na dva dny.....vařila jsem hódně dlouho, neboť než dosáhne maso uprostřed požadované teploty, člověk se načeká. Pak zase čekat než to zchladne....nakonec jsem šunku vysypala na talíř (bohužel sen o celistvé šunčičce nakrájené na tenké plátky se rozplynul). Chutnalo to...jako jo chutnalo....ale spíš jako luncheon meat nebo tak něco. Hmmm tady se sní všechno, takže to zmizelo mrknutím oka. Protože nechci na svém blogu používat sprostá slova, nebudu se rozepisovat o umývání tohoto zařízení...
Nevzdala jsem to a šla do toho znova, přece jen nebyla to úplně malá investice....Tentokrát kuřecí...no nebudu to protahovat, nedalo se to jíst, fakt humus, jako čuníci si nestěžovali to ne...ale přece jen....a pak to umývání....leží ve skříni...na dně...navěky.
Žádné komentáře:
Okomentovat