Unschooling se mi jeví jako jediná opravdu svobodná a smysluplná cesta vzděláváním člověka. Přestože nám, kteří jsme nezažili nic jiného, než klasický školní systém, se tato možnost zdá jako velice odvážná, možná dokonce skandální. Copak je to možné? Je možné, že se děti - lidé, dokážou naučit vše potřebné k životu bez toho, aniž by jim kdokoliv cokoliv nutil, plánoval a zkoušel je? Opravdu si najdou motivaci sami, budou nejlíp vědět co a kdy se mají učit a bude je učení skutečně bavit? Věřím, že ano. Vím to, vždyť doteď to tak bylo tak proč by se najednou mělo něco měnit, jen proto že dosáhly "školního věku". Pozoruju je každý den a vidím jak nasávají z proudu života. Nebojím se o ně, věřím, že jsou a budou šťastní.
Jsme moc rádi, že je zde možné vést děti "neučením". Přestože u nás neexistuje žádná svobodná škola tak jako v mnoha jiných zemích, přestože podle podmínek přezkušování domácích školáků teoreticky není možné jít cestou unschoolingu, přece jen, zásluhou doslova jednotlivců, se skulinky našly a my máme pro naše děti tu skvělou možnost....alespoň zatím.
Bohužel není vše tak růžové a unschooling je tak trochu slepou uličkou. Na druhém stupni základní školy je již nutné plnit přesně osnovy, psát diktáty a testy...právě proto jsme se rozhodli vyřídit pro Klárku odklad školní docházky a dopřát jí tak rok k dobru. K tomu, aby mohla rozvíjet své zájmy a pilně a s nadšením se učit to, co je pro ni právě to nejlepší. Naše milá školačko- neškolačko, ať tě pořád baví se učit a hlavně ať jsi šťastná.
Žádné komentáře:
Okomentovat