Často se setkávám s dotazy jak vlastně ty děti doma učíme....nebo neučíme nebo co jako?
Takže zkusím zaznamenávat naše úspěchy či neúspěchy. Dnes na téma čtení a psaní.
Jakožto ambiciózní matka - učitelka ještě k tomu - jsem do naší prvorozené začala cpát písmenka dost brzo. Měřítkem pro mě bylo, že sousedovic holka už se dávno umí podepsat, tak jdeme na to. Klárce byly asi tak čtyři a zaboha to "K" nemohla napsat. Předepsala jsem jí ho, a ona se chudinka tak snažila, ale nešlo to ani za nic. Občas jsem ji s tím otravovala, ale pořád nic....týdny a měsíce ubíhaly. Jednoho dne vzala tužku do ruky, sedla ke stolu a během dvou dnů se naučila psát celou abecedu (velkými tiskacími písmeny) a to tak, že si nechala všechny napsat, opisovala je a ptala se jak se které písmenko jmenuje. Druhý den jsem jí už jen diktovala a ona bez problému psala. Trvalo to, to víte, někdo potřebuje trochu delší čas, ale pak mi to konečně došlo!! Tolik zbytečné snahy, drezúry a stresu kvůli "K", když přijde ta doba, jde to prostě samo. Říkala jsem si, že když teď umí celou abecedu, brzo začne číst a psát sama. Je jí šest a půl a ještě to nenastalo. Občas píše dopisy, přání nebo co ji napadne, ale vždycky jí musím diktovat, sama slovo nedá dohromady. Když mě někdy napadne učitelská mánie, píšu jí jednoslabičná slova a ona se občas trefí a přečte je správně....ale k tomu pravému "cvak" ještě prostě nedošlo. Má ráda, když jí čtu, ale sama tu potřebu ještě nemá. Není kam spěchat.
Klárka celkem bravurně ovládá počítač, rád si surfuje na facebooku kde píše zprávy babičkám nebo kamrádkám. Díky psaní na klávesnici (já diktuju) se naučila malá tiskací písmenka. Na klávesnici je písmenko velké, do počítače se napíše malé...tímto způsobem pozná už většinu malých písmen.
Psaní čísel proběhlo absolutně bez mé pomoci a mého vědomí, jednoho dne jsem zjistila, že už je umí psát. Později jsem objevila starý diář, kde pod každým datem byly opsaná čísla. Pojmenovávat je se teprve učí, teď si zapisuje čísla schůzek ve skautu, takže se vždycky ptá, které číslo je další a jak se jmenuje.
Ještě snad stojí za zmínku, že jsem jednou - no jo učitelka - koupila Klárce písanku. Vrhla se na to s nadšením, které trvalo asi tak pět minut. Musím říct, že ve srovnání s mým výkonem v první třídě, psala opravdu krásně, ale nějak nechápala ten smysl těch čáreček a smyček, tak ji to prostě přestalo bavit.
Osobně moc nerozumím tomu, proč se dítě, které dejme tomu přijde do školy a vůbec psát ani číst neumí, má najednou učit psací písmo, ale číst tiskací písmo a ještě velké a malé tiskací...no zmatek nad zmatek. Sama ještě nemám názor, jak by Klárka měla psát...tiskacím? Comenia skriptem? Nebo psacím? Nejspíš to nechám na ní, to se zatím vždycky osvědčilo.
