Jak jsme si pořídili kozu

Poprvé nás napadlo pořídit si kozu někdy loni. Jali jsme se pečlivě pročítat knihy a články na internetu a usoudili jsme, že to teda ne!
Letos už jsme na to všechno zapomněli, nicméně kozu jsme nijak neplánovali. Jednoho večera jsem se nudila a prohlížela si inzeráty na ifauně. A co nevidím - koza kouká z chlívku jako paní radová a mně se tak líbila, že jsem si přečetla inzerát: Prodám českou bílou bezrohou kozenku. Koza je po jednom kůzlátku, ještě dojí, mléko má výborné. Je zvyklá na lidi, děti, psy, el. ohradník. Důvod prodeje stěhování. Pouze hodným lidem.
Koukám na to a říkám muži: "Tady někdo prodává naši kozu!" Chvilku jsme ho s Klárkou museli přemlouvat a pak jsme na inzerát odpověděli. Majitelé odepsali, že pro kozu má někdo zítra přijet, takže jsme v pořadí kdyby náhodou nedorazil. Říkala jsem si, že je po koze. Ale domluvili jsme se, že když to neklapne s touto, tak jinou zatím nechceme, prostě ať to rozhodne Vesmír. No, a tak to Vesmír rozhodl...
Majitelé na odvoz spěchali tak jsme si domluvili u kamarádů dodávku a druhý den se jelo pro kozu. Po dvou kilometrech se auto porouchalo, ale my jsme se rozhodli, že to nebylo znamení shůry a odhodlaně pro kozu vyrazili osobákem. Kufr jsme vyložili starým dětským bazénkem a doufali, že se tam koza vleze. Cesta nebyla dlouhá a za pár chvil už jsme si muchlovali našeho nového mazlíka. Vyslechli jsme si pár dobrých rad, obdrželi jsme misku obilí a liz na cestu (mimochodem to bylo to jediné co jsme pro kozu v tuto chvíli měli, přece jen když to přijde tak náhle...) narvali jsme ji do kufru - kupodivu se vlezla celkem bez problémů a vyrazili jsme ku domovu. Koza se chovala sofistikovaně, celou cestu pěkně stála nebo ležela a když už jsme byli cca 2 minuty od domova, pěkně se v autě vyčůrala. Ano byl tam bazének, ale již notně shrnutý.
Doma jsme kozičku zavřeli do chlívku a šli jsme drhnout auto. A tak začíná náš životní příběh s Paní radovou......