Když nastal náš první společný večer s kozou, přišlo na řadu to, na co jsme se těšili nejvíc - a sice dojení aneb plody naší práce (no zatím té práce moc nebylo, i když to drhnutí auta.....).
Zkušenější z nás - Lukyn (jednou zkoušel dojit krávu) se toho ujal, přesně podle instrukcí které jsme dostali od původních majitelů (já a zbytek rodiny jsme dělali na kozu "budliky budliky" a cpali jí všemožné dobroty). Do levé ruky chytl zadní nohu, do pravé vemínko a už to jelo....No jelo, moc to teda neteklo a koza neustále vyhazovala nohama, občas zdatného dojiče nakopla do hlavy. Ovšem za hodinu a půl bylo po všem a náš první domácí litr mléka byl na světě.
Druhý den jsem se do toho dala taky...dojení jako takové je celkem jednoduchá věc, ovšem když u toho koza věčně stojí na předních nohách a ty zadní neustále vlají vzduchem a k tomu vás ještě okusuje....no potom je to celkem o život. Ještě že máme internet, na kterém lze celkem bez problémů vyhledat rady zkušených chovatelů. A tak jsme vzali stůl a provázky a světe div se, jde to skoro samo!
(Jestliže se vám jeví tato metoda drastická, tak hleďte na kozičku jak spokojeně žvýká dobroty, nikdo na ní neřve, nevyhrožuje klobáskama a nedokazuje si kdo je tady pánem, protože to je snad ze situace jasně patrné)
Před.....
... a po!
Vlevo před, vpravo po...
a náš první!
Žádné komentáře:
Okomentovat