Co nového..

Jak tak pořád nemůžeme najít foťák, nějak to tady vázne. Tak alespoň ve stručnosti a bez obrázků co je u nás nového.

Koza se zabydlela dobře, dojení je hračka, každý den máme litr a půl mléka, které už všem doma zachutnalo. Rádi bychom se poohlídli po nějakém kozlovi, ať je z jara veselo. Nějaké typy už máme, tak snad se to zadaří.

Řady kachňátek prořídly...už jich je jen šest. Udělali jsme pro ně útulnou klícku, jestli nepomůže ani toto, tak se s pižmovkami na dobro rozloučíme, buďto prodáme, nebo se ocitnou na našem talíři.

Štěně se má čile k světu, roste jako z vody a čůrá non stop. Je to nejspíš zánět, tak ho léčíme vzácným brusinkovým sirupem přímo z Norska. (Bůů ten měl být pro nás!!) No, co se dá dělat, věřím, že mu to pomůže.

Myši se přemnožili a tak jsme opět pořídili kočku - a rovnou dva, krásné pětiměsíční kocourky. Jeden je bílý   

(Morris II.) a jeden bílo černý (Eda II.). Jména vymyslela Klárka, já jim stejně budu říkat "kočky". Doufejme, že zapadnou do systému a budou zde užiteční.

Slepice a jediná dvě kuřata, která přežila, si žijou svým životem. Občas z nich vypadne nějaké to vejce, ale není to nic moc. Budeme muset rozšířit chov. Pokud se z těch kuřat vyklube alespoň jeden kohout (proboha, jak to mám asi poznat??) tak má náš Arnold na kahánku. Za svoje agresivní činy bude nejspíš odsouzen na smrt upečením. 

Toť vše ze života zvířat.

My se máme taky hezky. Děti byly pět dní u babičky (a dědy a druhé babičky a dědy) a moc si to užily. My jsme si alespoň užili výlet na Vysočinu, a konečně slavili úspěchy na poli houbařském. Ahoj září, zdá se, že opravdový podzim začne už zítra.