Dortománie

..aneb narozeninový maraton ....kompletní sada letošních dortů z mé ruky....kromě mrkvového - ten je pro mě od Klárky :)

Klárčina minizahrádka

..nese své plody, a jak jí chutná! Vsadím se, že jinak bych to do ní nedostala...

Tenkrát poprvé

Miku a nočník už se celkem skamarádili. Dnes a včera byl víceméně bez plínky a bylo to i skoro bez nehod. Kakanec se nepočítá, to bude asi trošku oříšek. Důležité je, že boban ve slipech už není ignorován protože, cituji "smrdí maminko".  Každopádně ještě nenastala ta důležitá chvíle, kdy by si pán řekl sám, bez iniciativy rodičů. Alespoň ne do dneška...

Stalo se to asi v půl třetí v noci. Miku se vzbudil a oznámil, že "čua". Z toho lze těžko usuzovat, jestli jako čůral, čůrá nebo chce čůrat, že. A taky se mi prostě fakt nechtělo vstávat z postele, ještě s představou, že se Miku na nočníku probere a pak ho budu hodinu uspávat. Takže jsem ho odbila s tím, ať se teda vyčůrá do plínky. Odpověď byla jasná "Maminko, Miku e čua!" To už se nedalo jen tak přehlížet. Vyčůral půl nočníku a pak krásně usnul. Byla jsem celá blažená. Třeba nás to dneska v noci čeká znova, už podruhé - přes den to totiž jaksi nefunguje.  

Kváskový chleba

Odhodlávala jsem se snad roky, pořád jsem to oddalovala.....pekla jsem chleby ze směsí, z mouky, ale vždycky jen z droždí. Byly jakž takž, ale prostě měly takovou domácí pachuť. Několikrát jsem koupila kvásek v sypké formě, ale ani na ten jaksi nikdy nedošlo. 

Hodně mě namotivovaly moje oblíbené stránky conovehonakopci.cz, ale tím úplně posledním impulzem byla má, prozatím pouze virtuální, kamarádka, která si kvásek a chleba z něj moc chválila. Tak jsem se na to prostě vrhla...

Návod na výše zmiňovaných stránkách zdál se blbuvzdorný.....Nevím jak se to stalo, ale můj kvásek vůbec nevypadal jako ten na internetu, nicméně jsem se nevzdávala a vzorně ho krmila dál až došlo na večerní zadělání chleba.  Ráno bylo překvapující... těsto krásně nakynulo. Přestože mi bylo jaksi divně a na jídlo jsem neměla ani pomyšlení, dodělala jsem vše dle návodu, dala do formy a taky na plech a ještě nechala kynout. 

Po dvouhodinovém spánku mi bylo už opravdu hodně špatně, nicméně chleba nepočká, takže šup s ním do trouby. Zatímco vůně chleba se linula kuchyní, i náš taťka jaksi blednul a blednul. No prostě nebudu to protahovat, Miku se den předtím pozvracel a protože to bylo jen jednou a asi jen na dvě minuty ho to přerušilo v běžném provozu, nijak jsme si z toho nedělali hlavu. (Navíc je to vždycky Klárka, kdo s tímto začne). Byla to prostě úplně obyčejná střevní viróza se vším všudy co k tomu patří, která pro tentokrát přepadla pouze rodiče (když nepočítám ještě jeden Mikulánův blinkanec podobného rázu - tzn. jen s malým pozastavením uprostřed honičky okolo stolu). Nejhorší na tom celém byla ta všudepronikající "vůně" pečícího se chleba. Ještě teď, když na to myslím, tak.......

Chudáček malej první kváskovej....neměl to se svým příchodem na svět jednoduché, ještě druhý den jsme se na něj, celkem znechuceně, jenom dívali. Ale třetí den jsem se překonala a ochutnala a musím vám říct, že je mooooc dobrej. Možná mohl být mírně slanější, ale nemá tu domácí "pachuť", kterou tímto přejmenovávám na "pachuť z droždí". Takže si teď lebedím a dávám si pravý, naprosto celozrnný a vlastně i bio, domácí kváskový chlebík. No trochu kriticky musím dodat, že u ostatních rohlíkožroutů moc úspěch nemá, jenže to nemá ani ten z pekárny.....však si zvyknou.

Kapradina lásky

Někdo musí zalívat kapradinu lásky a někdo po nocích skládat puzzle. Je to dost romantika.... A když to člověk zrovna skládá sám, může u toho třeba meditovat. Ježíšku, hotovo!

Jako vejce vejci?

Když je praštěná zima, může být úplně klidně praštené i vejce. Která z našich šesti pipin to byla, netuším.....

Soutěž o nejkrásnější oční stíny

Vyhodnocovat budeme zároveň s tou "o nejkrásnější knír".

Výtvarné počiny

Naše výtvarné tvoření pokračuje. A je to fáááájn.... šití sukýnky pro smějící/mračící panenku moc úspěch nemělo, ale dnešní výroba zoo byla velkolepá. Všichni paplali a paplali a hrozně se snažili, výsledky mluví za vše.

První...

Člověk na cestě k přirozenosti a harmonii nechce jít už ani krok zpátky. Spíše cítí touhu dělat kroky delší, protože přichází pocit, že to vše konečně začíná dávat smysl.  Také přichází poznání, že to jde zvládnout a že dělat by se mělo jen to, co nás naplňuje a co je více zábava než práce. Tvrdě makat je skvělé, když to člověka baví. Ale i velmi lehounce dělat něco, co člověka nebaví, to jsou galeje.

(Ekozahrady, J. Svoboda)

Myšlenky co mění můj život

Občas (a čím dál častěji) se mi do rukou (nebo spíš do hlavy???) dostávají knížky, články, komentáře, myšlenky.....které, jak později zjistím, mi nějakým způsobem změní náhled na svět a tak tedy vlastně i život. Jiný by si jich třeba ani nevšiml, ale pro mě, v tu danou chvíli, je to zkrátka přesně to pravé ořechové. Takže od teď, když to přijde, vám je sem přihraju a vy si je třeba jen přečtete a nic se nestane, a nebo to bude pro vás osudové, tak jako pro mě. Ta nejstarší myšlenka, na kterou si vzpomínám je z knížky Ekozahrady........

Rozlučka

Tak jsme se, tradičně - již podruhé, rozloučili s naším krásným vánočním stromečkem. To je sice trošinku smutné, leč událost to byla velmi veselá. Trochu tomu chyběl sníh, ale i tak byl ohýnek dobrodružný a na špekáčky se všem sbíhaly sliny. Děti opékaly sami, takže bylo o zábavu postaráno, psi se mlsně potulovali okolo a slepice útočily zezadu. Nakonec se podařilo všechno jídlo ubránit, dopéct a také s chutí sníst. Zapíjeli jsme čajem a kávou z termosky a bylo nám fajn. Tak zase za rok.....

A konec

Dneska jsme odstrojili stromeček. Důvodem není pokročilé datum, ani to, že venku je deset stupňů a kvetou kočičky, prostě jen děsně pelichal a vypadal už seschle. Udělali jsme z toho rodinnou akci. Já a Klárka jsme odzdobovali, Mikulášek s taťkou zpívali do mikrofonu koledy (jeden z nich spíš oslintával mikrofon), takže atmosféra více než uctivá. Všechny vánoční serepetičky putovaly do krabic, a stromeček si hoví v ohništi, kde čeká na svou velkolepou derniéru. Už brzy........

Sledovanost

Objevila jsem na našem blogu statistiky sledovanosti a hádejte, která země je naším nejvěrnějším fanouškem???? Ano ano, je to Norsko....děkujeme.

Vděčná

Jde to rychle, vztahy se pročišťují, věci se vyjasňují, příležitosti čekají......opravdu je to tak lehké a stačí jen chtít? Vypadá to, že ano....tak směle do toho!

Tři králové

Těšili jsme se, že dorazí....dorazili.

Přišli 7.1., nezpívali, byli dva, neměli žádný převlek, nenapsali na dveře K+M+B 2012, protože neměli křídu a chtěli peníze, za které nám dali cukr....tak já nevím. Budem si to štěstí a zdraví vinšovat prostě sami.

Soutěž o nejkrásnější knír

Fotky posílejte do konce roku 2012, výherce obdrží diplom a něco dobrého k snědku.

Výtvarný kroužek po našem

Můj nápad to sice nebyl, ale je to bezva. Naplánovali jsme si na každou středu "výtvarnou dílničku" společně s kamarádkou Amelkou. Dneska jsme měli první. Vyráběli jsme z vizovického těsta. Kdo nezažil nepochopí. Udělat a posléze upéct toto těsto je téměř nadlidský výkon. Ale to co bylo mezi, stálo za to.

A zase ta domácí školka

Inspirovali jsme se ponožkovým adventním kalendářem, kde byl nějaký veselý úkol na každý den, a dali jsme se do toho. Možná se vám zdá, že je to taková obdoba rozvrhu hodin, no co naplat, přece jen jsem učitelka, ale Klárce se to líbí a mně taky.
Některé úkoly se opakují každý týden, jiné se mění. Je to zábava a zároveň motivace k plnění povinností - a to pro obě dvě z nás. Tak uvidíme jak nám to půjde.

Zmoklá slepice

"Vypadáš jak zmoklá slepice." Tak tuhle frázi známe všichni dobře, ale víte vy vůbec, jak vypadá taková zmoklá slepice??? My už ano.

2012

Tak a je to tady, máme tady nový rok. Je to o to zajímavější, že je to právě On 2012. Takže ať už nás čeká cokoliv, a já rozhodně věřím, že to budou jen samé krásné a osvobozující věci, my přejeme všem to nejlepší a hlavně hodně lásky, protože jedině ta má možnost změnit věci, které se třebas zdají neměnné.