Kešky

Po delší době jsme vyrazili na lov kešek. A zdá se, že budeme mít s Klárkou dalšího člena do naší rozlítané party. Zatím tedy "výletníci" versus "povaleči" 3:2 ....ještě uvidíme co se vyklube z toho, co je mu zatím vše jedno.

Manifest disfrutalismu

Je knížka, která mě oslovila....kuk sem: http://www.peoplecomm.cz/manifest-disfrutalismu
Řekla bych, že myšlenky knihy jsou nachlup stejné jako myšlenky pana Hodgkinsona. A jakožto staří hodgkinsonisti a teď nově identifikovaní disfrutalisti, jsme se rozhodli pro krok kupředu a konečně jsme si pořídili ukulele! (a nejen to) Ten symbol "lenosti" a užívání si života. Jupí! Jsem zvědavá co z toho všeho bude. Každopádně dnešní den byl mnohem víc hudební a zpěvný než dny, kdy tento nástroj nebyl součástí domácnosti.

Půst

Nechala jsem se inspirovat jednou kamarádkou a rozhodla se letos vyzkoušet předvelikonoční půst. Pardon že nevím, jak se tomu říká odborně....takový ty popeleční středy a zelený čtvrtky jdou mimo mě. Každopádně nasadila jsem laťku dost vysoko - nejíst cukr a bílou mouku. Bílou mouku tedy jen omezuju, protože není v mých silách (zatím) vařit si jiné těstoviny a občas (na návštěvě) jsem ze slušnosti snědla knedlík....budu tomu tedy říkat omezení konzumace bílé mouky. Ovšem s cukrem jsem nekompromisní. A dneska je to týden kdy jsem sugar free. Jupijou

Unschooling

Učíme děti doma. Zatím nás to baví, občas si lezeme na nervy, ale to už tak v zimě bývá. Z jara se rozptýlíme po zahradě a bude zase líp. Více na našem "školním" blogu zijemeunschooling.blogspot.com

Plány na sezónu

Po těch všech zkušenostech, velkolepých plánech a taky pádech mám už jasnou představu, jakým směrem se ubírat...alespoň prozatím. Bude to minimalismus. Moc se mi líbí tohle: http://urbanhomestead.org/. Jak toho na malém prostoru zvládnout co nejvíc. Nemám talent na žádnou konkrétní věc, všechno mi jde tak trochu, něco víc něco míň. Ale ráda zkouším všechno možné. To je výzva.
Nezastírám, že se hodně věcí bude točit kolem jídla. Přece jen, už je nás hodně a tak toho hodně sníme. Takže ráda bych:
- postavila nový kurník, který bude i s malou voliérou. Než slepice ráno pustím, budou už venku ve voliéře (občas se na zahradu dostaneme pozdě, než utřeme všechny zadky, namažeme tucty rohlíků atd.) zároveň budou slepice soběstačné i pár dní, když budeme chtít někam odjet.
- pořídila slepice 10 - 20 kousků
- postavila nový chlívek pro kozy, který bude spojený s ohradou, takže když budou kozy chtít, budou venku a když ne zůstanou uvnitř, nebudu je muset nikam vodit. Bude zde místo na dojení pod střechou a taky zastřešený krmelec.
- se pokusila včelařit
- upravila další kus zahrady. Loni se nám podařilo v jedné části vyklestit křoviska a zasadit nové stromy. Pochopili jsme, že potřebujeme malé cíle, pak se nám do toho chce a zvládneme to. Udělat to na celé zahradě je sice potřeba, ale je to tolik práce, že to člověka odradí. Takže pro letošek se spokojím s dalším kouskem. Máme zahradu tak malou, že musíme využít každý kousek, na křoviska a nálety prostě není místo.
- předělala a osadila vysuté záhony, některé už se rozpadají nebo rozpadly, viděla bych to na maximálně dva nebo tři, víc nejsme schopni zvládnout.
- sbírala a sušila bylinky. Většinou to nějak zazdím a je to škoda, bylinkám se u nás daří. Pak nemusíme v zimě kupovat předražené bio čaje.
- sbírala a zpracovala všechny plody zahrady...není jich moc, ale přece jen dá to práci.
- nakoupila ovoce a zeleninu, kterou na zahradě nemáme a udělala marmelády atd.
- vysadila pár květinových záhonků
- postavila hliněnou pec na pizzu a chleba
- pekla chleba, vyráběla výrobky z kozího mléka

Jistě bych toho vymyslela ještě mnohem víc...možnosti jsou nepřeberné. Nicméně musíme stát nohama na zemi, máme jen dvě ruce, že. I když dětské ručičky toho taky hodně zvládnou a je fakt, že Klárka je velký zahradní a hospodářský nadšenec. Takže uvidíme....už se každopádně moc těším. Jaro, už jdeš??

Bude se stavět?

Děti nejen,  že přibývají, ale rostou jako z vody a tak nám ten náš domeček je čím dál těsnější. Loni jsme měli možnost přestěhovat se jinam, do většího, novějšího domu a nebudu lhát - moc nechybělo. Nakonec zvítězilo srdce nad rozumem a rozbouřenými těhotenskými hormony a my zůstali. Zjistili jsme, že opustit náš dům by pro nás nebylo jednoduché. Nezbývá než popřemýšlet co dál. Variant je za ty roky několik. Rozhodnout se je těžké. Chceme ještě využít možnost zúčastnit se semináře s panem architektem Petrem Hájkem (http://atelierhajek.blogspot.cz/) jehož pojetí a nápady se nám moc líbí. Dost si od toho slibuju, tak doufám, že nastane konečně průlom k něčemu...otázka je k čemu, to se uvidí. 

Co nového

Tak jsem se rozhodla zase něco napsat.
Zdá se, že prvotní shon kolem mimina ustává (po půl roce, no sláva) a tak zase občas vím, kde mi hlava stojí a s příchodem jara (aspoň to tak venku vypadá) už mám chutě na zahradničení a farmaření....zkrátka na budování.
Zatím nám na dvorečku přibývají hlavně děti.

Zvířat je teď málo. Máme tři kozy - Paní Radovou - naše stálice, sice už se nám dva roky nepovedlo ji připustit, ale vždycky se sama rozdojila, tím si vydobyla místo v chlívku. Pak rok a půl starou kozičku Bětku, která měla maminku s obřím vemenem, což odvedlo naši pozornost při koupi natolik, že jsme si nevšimli, že má Bětuna pastruky. No co se dá dělat, letos jsme ji zkusili připustit, tak uvidíme jak to půjde. Jisté je, že její kůzlata budou dobrá jen na maso. A poslední nadějný kousek - necelý rok stará Květka, která je s rodokmenem a dobrými předpoklady...zatím nepřipuštěná.

Taky jsme na  podzim pořídili dva čuníky, něco mezi vietnamským a divokým prasetem. Je to taková zkouška jestli to půjde nebo ne. Zatím bydlí venku v boudě, mají jen pidi výběh, protože z našeho velkolepého slepičího výběhu, který měly původně k dispozici, se proryly na zahradu milióny způsobů.

Pokoušíme se včelařit, zatím ovšem bez velkých úspěchů...no spíš je to jeden velký neúspěch, ale nevzdáváme to.
Ještě zůstává starý dobrý kocour Morris. A to je vše. Nicméně plány na jaro jsou velkolepé, jak jinak.