Naše kozí rodinka se má čile k světu. Zatímco mamka koza, obzvlášť po ránu, vypadá, že měsíce nic nejedla, kozlík Sulcík roste a kyne. Dřív nám občas trochu mlíka nechal, ale teď už máme prostě smůlu. Je s ním ale legrace, kdyby neměl kopýtka, myslela bych si, že je to něco mezi psem a kočkou. Skáče ladně jako kočka, a leze za náma jako pes. Klidně vám vleze na klín a tam se usalaší a usne. Je to roztomilé zvíře, děcka ho milujou, hlavně Miku. Jsem zvědavá, jak to s ním nakonec dopadne.
Tráva už je krásně rostlá, takže s kozou chodíme před dům na pastvu. Je to tvor rozmazlený, takže tam musíme být s ní, jinak jen běhá dokola a mečí. Občas, když má velký hlad, stačí jí, když na ni občas zavoláme z okna. Za tu dobu co je venku se z ní stala místní atrakce a je až k neuvěření, kolik lidí mělo zamlada doma kozu. A taky, že si některé děti třeba myslí, že je to pejsek.
Žádné komentáře:
Okomentovat