2 : 1

Vede příroda nad námi  a tak nám zůstal už jen jeden kozlík. Prvorozeného jsme našli včera ráno a už mu nebylo pomoci. Těžko říct, co se mu stalo s našimi, téměř žádnými, zkušenostmi to můžeme těžko posoudit.

Takže nám zůstal jen prostřední z trojčat, kterého jsme konečně pojmenovali. Říkáme mu Sulcík.

Sulcík se má čile k světu, jen se pořád nemůže popasovat s máminým vemenem, takže ho chodíme každé tři hodiny krmit, nebo spíš jen přidržovat vemínko, jinak pije hezky sám. Je roztomilej, tak snad nám vydrží. Paní radová je asi dobrá máma, jen se nám nezdá, že spí jinde než Sulcík, ale co se krmení týče, vždycky se vzorně dostaví a drží než se prtě nasosá. 

Dojení a sosání zdar!

Trojčata

Den D nastal, a naše milá koza naprosto bez problému během 15 minut porodila tři kozí klučiska. Bohužel, jeden to nepřežil, ale dva se mají čile k světu. Jsme malinko zklamaní, že nemáme aspoň jednu kozičku, ale co se dá dělat, příroda to chtěla prostě jinak. Takže kdo bude chtít kozlíka do chovu nebo jako smrdutého kámoše hlaste se! Ale žádný klobásky a podobně jasný? 

Velikonoční pondělí

Počasí nám přálo, sice něco trošku jiného, než bychom mohli 1. dubna čekat, ale bylo doslova nádherně. Sluníčko svítilo, teplota příjemná a hlavně mraky a mraky sněhu. (Asi nejvíc za celou zimu) Nejdřív jsme měli obavy, jestli nás v těch hromadách sněhu velikonoční zajíček najde, ale zadařilo se....a jako bonus musím říct, že vajíčka a dobrůtky schované na sněhu se mnohém lépe hledají. Došlo samozřejmě i na poctivou českou pomlázku, Mikulášek, motivován velkým čokoládovým zajícem, dokonce přestal střílet a pokusil se i o básničku "Hody, hody....". Bylo to prostě fajn. 

Příprava na Velikonoce

Přestože nás letos doslova vypekla naše trouba - odporoučela se na věčnost - takže mazance, perníčky, beránka a další mňamky jsme museli oplakat, ostatní důležité přípravy jsme rozhodně nezanedbali. Výzdoba se zadařila, tatínek s Mikuláškem upletli pomlázky (jen ten chlapec moc nepochopil k čemu to je, nejdřív s tím "mečoval" posléze střílel) a my s Klárkou jsme vyzdobily pár vajec. Pěkně jsme si to užili.

Dýně

Ze skříně jsem sundala poslední dýni, která ještě zbyla z loňské úrody a udělala z ní výbornou, a mnou velmi oblíbenou, polévku. Takže jaro sem a letos to rozjedem ještě ve větším. Až se zima zeptá, budeme se mít zase dobře.

Domeček

Nakonec se mi ho podařilo relativně úspěšně dokončit. Z dálky vypadá líp než z blízka, detaily jsou přímo šílené, ale vše vyrovnává praktičnost a stoprocentní každodenní využití. Klárka si tam ustlala a každou noc tam usíná. Jednou vydržela až do rána!

Sliz

Tak jsem se zase dala do výroby slizu na praní. Cena je směšná, postup jednoduchý. Jsem už ale jaksi rozmazlená, takže to praní nic moc. Je to taky tím, že pořád ještě suším prádlo v koupelně, což je o dost horší než vyfoukané prádlo z venku. Takže další výroba bude nejspíš probíhat  v létě, až budu prát plíny, na ty je bezkonkurenční.