Co nového..

Jak tak pořád nemůžeme najít foťák, nějak to tady vázne. Tak alespoň ve stručnosti a bez obrázků co je u nás nového.

Koza se zabydlela dobře, dojení je hračka, každý den máme litr a půl mléka, které už všem doma zachutnalo. Rádi bychom se poohlídli po nějakém kozlovi, ať je z jara veselo. Nějaké typy už máme, tak snad se to zadaří.

Řady kachňátek prořídly...už jich je jen šest. Udělali jsme pro ně útulnou klícku, jestli nepomůže ani toto, tak se s pižmovkami na dobro rozloučíme, buďto prodáme, nebo se ocitnou na našem talíři.

Štěně se má čile k světu, roste jako z vody a čůrá non stop. Je to nejspíš zánět, tak ho léčíme vzácným brusinkovým sirupem přímo z Norska. (Bůů ten měl být pro nás!!) No, co se dá dělat, věřím, že mu to pomůže.

Myši se přemnožili a tak jsme opět pořídili kočku - a rovnou dva, krásné pětiměsíční kocourky. Jeden je bílý   

(Morris II.) a jeden bílo černý (Eda II.). Jména vymyslela Klárka, já jim stejně budu říkat "kočky". Doufejme, že zapadnou do systému a budou zde užiteční.

Slepice a jediná dvě kuřata, která přežila, si žijou svým životem. Občas z nich vypadne nějaké to vejce, ale není to nic moc. Budeme muset rozšířit chov. Pokud se z těch kuřat vyklube alespoň jeden kohout (proboha, jak to mám asi poznat??) tak má náš Arnold na kahánku. Za svoje agresivní činy bude nejspíš odsouzen na smrt upečením. 

Toť vše ze života zvířat.

My se máme taky hezky. Děti byly pět dní u babičky (a dědy a druhé babičky a dědy) a moc si to užily. My jsme si alespoň užili výlet na Vysočinu, a konečně slavili úspěchy na poli houbařském. Ahoj září, zdá se, že opravdový podzim začne už zítra.

Jablkobraní

Tak jsme se na to vrhli, jablka jsou všude. Bohužel, letos je úroda hodně, hodně slabá. Náš nejoblíbenější a vždy nejobsypanější strom má asi 10 jablek, a z druhého byla jedna bedýnka. Jediný kdo nezklamal je strom moštovací. Jablek na mošt jsou bedny a bedny. Zatím moštujeme doma na ručním mlýnku a je to dobrota. Taky se chystám na štrůdl, jablkovou buchtu, žemlovku, jablka s drobenkou a zmrzlinou a další dobrůtky. A úplně nejlepší jsou jen tak jak je Vesmír stvořil, mňam.

Štěně

Máme nové štěně, ale jaksi jsme někde založili foťák, takže fotky přidám později, až se foťák někde zjeví.

Na dvoře je legrace, všude se válí boty, kusy plastových předmětů, balónky, jablka, kosti a kdo ví co ještě. Kdykoliv vystrčíme paty z domu, už na nás visí...na někom očima (modrýma) na někom zubama. Je roztomilá a heboučká a je šikovná. Ale abychom jen nechválili....má oholenej zadek (prý měla nějaký ekzém) a učůrává kudy chodí, hlavně sobě na zadní nohy a ocas, takže zrovna nevoní. Ale nikdo nejsme dokonalí, takže ji máme rádi takovou jaká je a čekáme, že nám změní život k lepšímu.

Tak trochu jiný příběh

http://www.pribehyproivanu.cz/pribehy/2012/09/06/tak-trochu-jiny-pribeh/

A je to zase tady...

..krásná úrodička...doufejme, že vydrží.

Mladí zemědělci

Kachno-kozí dvířka

Je to prostě dokonalé veledílo...a kozička, když nejsme doma a musí být v chlívku, má dokonalý výhled. Kachny to taky pochopily, takže úspěch!!

Dojím, dojíš, dojíme

Když nastal náš první společný večer s kozou, přišlo na řadu to, na co jsme se těšili nejvíc - a sice dojení aneb plody naší práce (no zatím té práce moc nebylo, i když to drhnutí auta.....).

Zkušenější z nás - Lukyn (jednou zkoušel dojit krávu) se toho ujal, přesně podle instrukcí které jsme dostali od původních majitelů (já a zbytek rodiny jsme dělali na kozu "budliky budliky" a cpali jí všemožné dobroty). Do levé ruky chytl zadní nohu, do pravé vemínko a už to jelo....No jelo, moc to teda neteklo a koza neustále vyhazovala nohama, občas zdatného dojiče nakopla do hlavy. Ovšem za hodinu a půl bylo po všem a náš první domácí litr mléka byl na světě.

Druhý den jsem se do toho dala taky...dojení jako takové je celkem jednoduchá věc, ovšem když u toho koza věčně stojí na předních nohách a ty zadní neustále vlají vzduchem a k tomu vás ještě okusuje....no potom je to celkem o život. Ještě že  máme internet, na kterém lze celkem bez problémů vyhledat rady zkušených chovatelů. A tak jsme vzali stůl a provázky a světe div se, jde to skoro samo!

(Jestliže se vám jeví tato metoda drastická, tak hleďte na kozičku jak spokojeně žvýká dobroty, nikdo na ní neřve, nevyhrožuje klobáskama a nedokazuje si kdo je tady pánem, protože to je snad ze situace jasně patrné)

Před.....

... a po!

Vlevo před, vpravo po...

a náš první!

Jak jsme si pořídili kozu

Poprvé nás napadlo pořídit si kozu někdy loni. Jali jsme se pečlivě pročítat knihy a články na internetu a usoudili jsme, že to teda ne!
Letos už jsme na to všechno zapomněli, nicméně kozu jsme nijak neplánovali. Jednoho večera jsem se nudila a prohlížela si inzeráty na ifauně. A co nevidím - koza kouká z chlívku jako paní radová a mně se tak líbila, že jsem si přečetla inzerát: Prodám českou bílou bezrohou kozenku. Koza je po jednom kůzlátku, ještě dojí, mléko má výborné. Je zvyklá na lidi, děti, psy, el. ohradník. Důvod prodeje stěhování. Pouze hodným lidem.
Koukám na to a říkám muži: "Tady někdo prodává naši kozu!" Chvilku jsme ho s Klárkou museli přemlouvat a pak jsme na inzerát odpověděli. Majitelé odepsali, že pro kozu má někdo zítra přijet, takže jsme v pořadí kdyby náhodou nedorazil. Říkala jsem si, že je po koze. Ale domluvili jsme se, že když to neklapne s touto, tak jinou zatím nechceme, prostě ať to rozhodne Vesmír. No, a tak to Vesmír rozhodl...
Majitelé na odvoz spěchali tak jsme si domluvili u kamarádů dodávku a druhý den se jelo pro kozu. Po dvou kilometrech se auto porouchalo, ale my jsme se rozhodli, že to nebylo znamení shůry a odhodlaně pro kozu vyrazili osobákem. Kufr jsme vyložili starým dětským bazénkem a doufali, že se tam koza vleze. Cesta nebyla dlouhá a za pár chvil už jsme si muchlovali našeho nového mazlíka. Vyslechli jsme si pár dobrých rad, obdrželi jsme misku obilí a liz na cestu (mimochodem to bylo to jediné co jsme pro kozu v tuto chvíli měli, přece jen když to přijde tak náhle...) narvali jsme ji do kufru - kupodivu se vlezla celkem bez problémů a vyrazili jsme ku domovu. Koza se chovala sofistikovaně, celou cestu pěkně stála nebo ležela a když už jsme byli cca 2 minuty od domova, pěkně se v autě vyčůrala. Ano byl tam bazének, ale již notně shrnutý.
Doma jsme kozičku zavřeli do chlívku a šli jsme drhnout auto. A tak začíná náš životní příběh s Paní radovou......

Paní radová

Je nás zase víc, a tentokrát to opravdu stojí za to, seznamte se s Paní radovou....