Naše děti běžně běhají bez dozoru po zahradě, proč ne, není zase tak veliká a neskrývá smrtelná nebezpečí. Vždycky jen zavolám a vím kdo, s kým, kde a co...Dnes jsem volala marně, asi třikrát. Klárka byla doma, ale Miku ne. On se občas neozývá, prostě to nepovažuje za důležité, takže jsem se šla podívat kde je. Nebyl nikde, alespoň na první pohled ne. Následovaly oblíbené schovky v chlívku nebo vedlejším domku, nebyl tam.....vrata byla zamknutá, takže jsme nadále hledali uvnitř. Doma (a že tady moc míst na schování nemáme) a znova po celé zahradě, tentokrát pečlivěji - a pořád nic. Když jsme zjistili, že není doma ani kolo, začali jsme tušit odkud vítr vane. Dítě s kolem se hledá o dost líp než dítě bez kola. Vyběhla jsem ven a proběhla trasu, kudy jezdíme na kole, taky jsem Klárku vyslala k sousedům a dost se mi nechtělo dívat pod mostek, ale udělala jsem to. Už jsem si představovala hlášení v rozhlase "Pozor, pozor, hledá se blonďatý chlapeček, pravděpodobně na odrážedle, na sobě má hnědou sukýnku, jinak vůbec nic...." Ano, to je poslední dva dny Mikuláškův oblíbený model - klárčina sukně, dokonce v ní i spí. Říká, že je baletka, tak nevím.....
No nebudu to napínat, našla jsem ho u telefonní budky před obecním úřadem. Seděl na odrážedle a vůbec jsme mu nechyběli. Snažila jsem se mu to vysvětlit, že nemůže sám na kolo, ovšem na jeho "Ploč? Já už jsem velkej kluk" nemám odpověď. Ano řekla jsem mu, že by ho mohlo přejet auto a on na to "Jela jsem po chodníku" co na to říct...... Prostě každé dítě je jiné, a je potřeba se tomu přizpůsobit. Až příště půjdeme pro něco do auta, musíme počítat s tím, že někdo číhá ve vratech a chce se mu do světa.
Žádné komentáře:
Okomentovat