Opravdová

Byli jsme na "Bále princezen", bylo jich tam asi tak milión. Taky strašně moc reklamních stánků na samé kraviny. Ale hlavně tam byla opravdová Popelka! No nevím jak vy, ale já být malá holčička, tak se asi zblázním radostí.

Vlastní postel

...když prý necháte dítě spát s rodiči v posteli, tak už se ho nikdy nezbavíte, aspoň tak do 15-ti let. Omyl, odešla naprosto dobrovolně a myslím, že by šla ráda i dřív, jen kdyby měla kam.

"Aspoň vás už nebudu otravovat.....a vy nebudete otravovat mě!"

Co dělají rodiče..

...když děti nejsou doma?

Vyhazují hračky... a cpou se nevhodnými potravinami.

Rok

Propásla jsem to, takže to nebude tak efektní, ale před 11 dny to byl přesně rok, kdy jsem začala psát tento blog. Za tu dobu byl bez 6 zobrazen 3000 krát. Děkuji milí čtenáři  :)

Nový přírůstek

Tak jsme ji našli, a za 14 dní bude naše.....

Právě teď

..jsem mírně připálila bábovku a děsně to tady smrdí.
..vybíráme štěňátko
..se chystám na zítřejší výlet do Horákova
..diskutujeme nad vážnými životními tématy
..piju pomerančové pivo
..jsem pochopila, proč je Pí 180 stupňů (já vím, "brzo"... ale nikdy není pozdě, jsem na sebe pyšná!)
..žiju život, díky!

Pěkný večer všem!

Nebuďme přízemní

..a dopřejme i tomu nebohému chlapci růžovou sukýnku, když ji prostě nutně potřebuje, aby si mohl se sestrou hrát na baletku! (Ano, šel v ní i spát...a ráno na mě hulákal, protože jsem si dovolila mu ji v noci sundat)

Made in China

Co už dneska není že? Nízká cena je výhodou, ovšem.......

Babička byla tak hodná, myslela na svoje vnoučata a zakoupila jim v dobré víře plastové lodičky s takovým príma špagátkem, co za něj zatáhnete a lodička jako že pluje. Děti měly velikou radost! (Díky babi!) Sotva jsme z lodiček odstranili cedulky, jeden ze špagátku zajel do lodičky - řev a slzy jako hrachy "jemu to funguje a mně ne!". Tatínek vzal šroubovák a po krátkém boji lodičku opravil. Když jsou lodičky, musí být voda. Ovšem lodičky made in China plavou jako sekera ke dnu. Děti pláčou, představovaly si to trochu jinak, nakonec se spokojí i s ponorkami. Špagátek u druhé lodičky zajel dovnitř. Nastupuje tatínek se šroubovákem a uklidňuje řvoucí dítě.....a tak pořád dokola až do té doby kdy tatínek se šroubovákem vypadá, že lodičky rozšlape. Teď k tomu připočtěte chudáka babičku, až si přečte tento článek a já se ptám, máme to zapotřebí??

Balíky

Tak konečně nastala ta chvíle a před vraty se objevil náš vlastní stoh slámy. Samozřejmě to bylo ve chvíli, kdy Lukyn nebyl doma a vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Takže s chutí do toho! Naštěstí gentlemani ještě nevymřeli - když spatřil soused mě s balíkem a posléze rozměr stohu, donesl mi rukavice a nakonec to tahal se mnou. Stokrát díky! Balíky jsou pod střechou a fantazii se meze nekladou.

Pro dědu

Jak šel Miku na vandr

Naše děti běžně běhají bez dozoru po zahradě, proč ne, není zase tak veliká a neskrývá smrtelná nebezpečí. Vždycky jen zavolám a vím kdo, s kým, kde a co...Dnes jsem volala marně, asi třikrát. Klárka byla doma, ale Miku ne. On se občas neozývá, prostě to nepovažuje za důležité, takže jsem se šla podívat kde je. Nebyl nikde, alespoň na první pohled ne. Následovaly oblíbené schovky v chlívku nebo vedlejším domku, nebyl tam.....vrata byla zamknutá, takže jsme nadále hledali uvnitř. Doma (a že tady moc míst na schování nemáme) a znova po celé zahradě, tentokrát pečlivěji - a pořád nic. Když jsme zjistili, že není doma ani kolo,  začali jsme tušit odkud vítr vane. Dítě s kolem se hledá o dost líp než dítě bez kola. Vyběhla jsem ven a proběhla trasu, kudy jezdíme na kole, taky jsem Klárku vyslala k sousedům a dost se mi nechtělo dívat pod mostek, ale udělala jsem to. Už jsem si představovala hlášení v rozhlase "Pozor, pozor, hledá se blonďatý chlapeček, pravděpodobně na odrážedle, na sobě má hnědou sukýnku, jinak vůbec nic...." Ano, to je poslední dva dny Mikuláškův oblíbený model - klárčina sukně, dokonce v ní i spí. Říká, že je baletka, tak nevím.....

No nebudu to napínat, našla jsem ho u telefonní budky před obecním úřadem. Seděl na odrážedle a vůbec jsme mu nechyběli. Snažila jsem se mu to vysvětlit, že nemůže sám na kolo, ovšem na jeho "Ploč? Já už jsem velkej kluk" nemám odpověď. Ano řekla jsem mu, že by ho mohlo přejet auto a on na to "Jela jsem po chodníku" co na to říct...... Prostě každé dítě je jiné, a je potřeba se tomu přizpůsobit. Až příště půjdeme pro něco do auta, musíme počítat s tím, že někdo číhá ve vratech a chce se mu do světa.

Ze zahrádky

Dnešní sklizeň stála za to...Okurkový salát si dopřáváme skoro denně, cukety a patizony sklízíme ve velkém, a dnes konečně první hokkaido dýně a tím pádem první dýňová polévka...Tak jsem si to představovala, paráda!!

Dorty a dortíčky

Udělali jsme si s kamarádkou radost a vybavili se několika věcičkami na výrobu dortů. A baví nás to....

Vesmírné broskve

Už asi 14 dní chodíme a jezdíme kolem plotu, za nímž roste nádherná obsypaná broskvoň (zahrada patří kamarádčině tchýni). Pokaždé když jsme se na ty červenající se broskvičky podívali, sbíhali se nám chutě a z legrace jsme si představovali, jak vnoci přelezeme plot, trháme, trháme a pak mlsáme a mlsáme. Protože jsme slušně vychovaní, k ničemu takovému nedošlo, dokonce jsem ani nesebrala odvahu abych si kamarádce o pár broskví řekla. No schválně, broskve - to je přece zahradníkův skvost, nejlepší ovoce - prostě nedám!

Kamarádka tady byla předevčírem. A prý děsná pruda, protože co jako s těma blbýma broskvema budou asi tak dělat, ona broskve nesnáší a tchýni jich stačí pár do misky. No tak jsme se nesměle přihlásili.....a nebudu to dále napínat - tři čtvrtiny úrody už máme v břichu nebo jako skvělou broskvovou marmeládu ve sklepě.  Což samo o sobě je samozřejmě skvělé. Ale to nejdůležitější, ta celá pointa, nám došla až včera večer u ohýnku: Stačí jen chtít.......I když se věci můžou zdát na první pohled absolutně nemožné, je to vždycky jen jeden úhel pohledu, jen to, jak to vidíme my sami...Je to tak jednoduché - jen chtít. A věci se ze dne na den mění. Vesmír je filuta, takže díky, došlo nám to!