Vesmír má se mnou občas hodně práce. Dnes jsem ztratila peněženku. Nebyl tam sice řidičák a občanka (znám se, tak tyto věci nosím jinde), ale bylo tam docela dost peněz, platební karta a další celkem důležité nebo hodnotné blbosti (permice do zoo atd.).
Když jsem to doma zjistila, tušila jsem kde je jí konec. Mlékomat - moje poslední zastávka. Je to nejvyhlášenější mlékomat v okolí - černí spoluobčané (prý i bílí - ať nejsme nespravedliví) vhazují do automatu kostky molitanu, takže svoje vhozené peníze už nikdy neuvidíte.(Bydlí naproti, mají to tam pěkně pod kontrolou) Bylo mi tedy jasné, že vracet se pro ni nemá celkem cenu.
No tak jsem si poplakala, zavolala na policii, kdyby to náhodou někdo našel, zablokovala kartu a propadala depresi. Když zazvonil zvonek, opuchlá jsem šla otevřít...Stál tam pán a ptal se, jestli nepostrádám doklady. (Myslím, že mu to muselo být jasný hned, když mě uviděl). Takže peněženku našla obsluha mlékomatu a donesla ji do nedalekého Pennymarketu, kde pracuje pánova manželka - nakonec se ukázalo, že jsou to skoro sousedi. Peněženka dorazí (i s paní) domů až o půlnoci (fujtajbl, to je jako pracovní doba v Penny jo???), a zítra ji budu mít zase doma.....při mém povrchním dotazu, jestli tam zbyly nějaké peníze mi paní říkala, že něco modrého tam zůstalo. Tak mám radost. Karta sice odblokovat nejde, ale do 14dni mi zdarma pošlou novou. Takže nakonec mě to stálo jen hodinku stresu. Uf...
Víra v dobré lidi (a Vesmír) se vyplácí.