Hlavonožec

Nadání na kreslení Klárka zřejmě zdědila po mamince, takže právě hlavonožec byl ještě do minulého týdne její hlavní výtvarný počin na papíře. (Ano, je to taková ta hlava s nohama, sem tam oko nebo vlas). Ale teď jsem zaznamenala posun. Poslední dílo má nejen tělo a nohy, má dokonce i ruce (a v nich drží hůlky!) a hlavně se usmívá. A to zcela úmyslně, ne omylem! Tsssssssss jsem hrdá matka. 

Jarní lyžovačka

Dali jsme si na čas, ale nakonec jsme to stihli ještě letos. Klárka po dvou dvacetiminutovkách lyžování na zahradě vyrazila poprvé na opravdovou sjezdovku. Byla velice odhodlaná, vůbec se nevztekala, vzorně poslouchala co jí kdo poradil a neslo to své plody. Po čtyřech hodinách jsem ji téměř násilím vyzula lyže. "Maminko, já bych tady chtěla bydlet!" - rozuměj na sjezdovce. Jojo, já taky.... (mimochodem myslím, že Miku taky, obzvlášť kdyby mu nebylo zakázáno vozit se na tom bezva pásu).

MuDr. Hnízdil

....bude polykat hromadu prášků a bude se léčit až do úplného uléčení.

Prvotina

Zamilovala jsem se v poslední době do několika tvořivých blogů. Na prvním místě je zaručeně Soule mama, který má takovou menší chybičku a sice, že je v angličtině. Ale možná je to dobře, protože kdybych to měla poctivě dočítat, tak u toho strávím měsíc. Prohlížení fotek bylo o něco kratší. Takže motivace je velká a nemožné se stává možným. Předkládám vrchol mé ruční tvorby - první čepičku. Na otázku jak se Klárce líbí odpověděla: "Je růžová a fialová, to je holčičí, a to se mi líbí". Naštěstí jsem to tušila, že barva bude tři čtvrtiny úspěchu takže jsem neomylně sáhla po růžové (pro jistotu mám i růžový háček, aby i samotná činnost byla Klárce sympatická). Nicméně materiál je to dost nechutný i bez kousavé zkoušky. Pro začátek jsem se nechtěla nějak rozvášnit, ale teď už je začátek za námi, takže hodlám utrácet nehorázné sumy za úžasné materiály a barvy a vybavit celou rodinu. Jupí.

Kávička

Každodenní kávička po obědě musí být.

Můj krásný koutek

Stačí Vakre inspirace a pár bedýnek od mandarinek a je to.

Sluníčko

Opravdu je to tak - děti rády dělají to, co jejich rodiče. Klárka se se mnou do šití dala už dávno. Moc jí to baví a zlepšuje se mílovými kroky (narozdíl od maminky). Toto sluníčko vyšila skoro celé sama (design vymyslela úplně sama)....já jsem jen přidala  pár korálek na okraj (na to už neměla trpělivost). Ten výraz ve tváři se jí nelíbil, pořád chodila okolo mého sluníčka a chtěla abych jí to dodělala stejně. Nakonec jsem ji ukecala, protože mně se líbí moc. A hádejte co? No samozřejmě, je to dárek pro babičku. 

Výslužka

Občas se stane (na můj vkus málo!), že taťka vymasíruje i něco navíc. Nejčastěji to jsou pravé domácí mandarinky - lahoda!, nějaká ta čokoládička nebo pozornost pro děti, ale tentokrát to bylo něco ještě lepšího. Zavařené borůvky. Kdybych byla potvora, snědla bych je na posezení jen tak, mňáááááám.......ale já nejsem......Takže nakonec to skončilo dobře pro všechny. Cítíte tu vůni???

Lyžovačka

Když byl konečně ten sníh (ano, vydržel celé dva dny!) na řadu samozřejmě přišly i lyže. Nejdříve proběhla kontrola výstroje odborným personálem (foto č. 1), potom úprava svahu (foto č. 2) a hurá na to! Kdo nedobrzdil, skončil pod smrkem.

Myšlenky co mění můj život II.

Míň plánovat, být víc tady a teď.

Konečně

Dnes si nás konečně našla zima a poprvé bylo tolik sněhu, že jsme mohli vytáhnout boby a sáňky. Střídala se sněhová vánice a slunečné počasí, takže kdo přežil ve vánici venku, užil si i sluníčka, ale jen než přišla další vánice. Bylo nám to fuk. Řádili jsme celý den a věnovali jsme se všemu, co se na sněhu dělává. Doufám, že sníh vydrží a pořádně si to užijeme i ve společnosti tatínka, který dnes bohužel nebyl doma. 

Moje!

Ráda vyrábím z plsti....baví mě to a mám radost, když mohu někoho obdarovat....co teprve když se to tomu někomu líbí, to se tetelím blahem. Ale je mi taky trochu smutno, protože všechny moje výrobečky jdou do světa a já nemám nic! Takže tohle sluníčko je prostě jenom moje!! A mám z něho radost.

Co nového na ledničce

Od Ježíška jsme, mimo jiné, dostali hromadu moudrých kartiček. Dlouho jsem přemýšlela, co s nimi udělám. Přečíst je všechny naráz by nemělo smysl, takže jsme to vyřešili takto. Každý den jedno moudro.....a jsou opravdu hluboká...

Dva roky a týden

Přesně tolik je dnes Mikuláškovi....přesně tolik bylo Klárce, když se Miku narodil. A z malé holčičky se stala velká. Miku zůstává pořád malým chlapečkem. Nespravedlnost.....

Letáky

Třídíme odpad už odnepaměti, nic na tom není. Obaly se snažíme  při nákupu vybírat a přebírat, plasty se nám přesto pořád kupí a kupí. I když je jich čím dál méně, hlavně díky automatům na mléko a skleněným lahvím, které na ně používáme. Ještě by to chtělo vyrábět jogurt a tím ušetřit hromadu kelímků (ty ale využiju na sazenice). 

Papíru jsme mívali přiměřeně. Ovšem teď to je neúnosné. Od té doby co letáková mánie dorazila i k nám, koš mi neustále přetíká a už mě to nebaví. Jaký to má smysl? Každý týden hromada letáků, které nás stejně nakonec nezajímají. Za celou dobu jsme si vybrali asi dvě věci, z toho ani jednu neměli...Takže dost! Jdu vyrábět cedulku na schránku....

Bleší story pokračuje

Dneska když taťka nebyl doma, venku -10 nebo kolik, smilovala jsem se nad kocourem a pustila ho domů, aby se trošku ohřál. Podle chytré knihy jsem vyrobila antibleší nátěr z oleje a tea tree kapek, který jsem poctivě vmasírovala kocourovi do těch jeho příšerně dlouhých chlupů - a on předl blahem. Pak jsem ho vyhodila, aby si chlapec moc nezvykal. 

Večer ve vaně jsem, pro změnu na Klárce, objevila další blechu. Grrrrrrrrrr

Tak jde čas II. ....

Mrzne a mrzne

Tak jde čas.....

Podivná choroba

Přestože v tuto roční dobu nejsou komáři, začala si Klárka stěžovat, že ji něco štíplo. A opravdu, našla jsem jí na břichu pár pupínků. Večer, když jsem se šla koupat a sundala si tričko, zjistila jsem, že ty pupínky mám skoro všude. Vypadá to dost hrůzostrašně. Včera jsem je objevila i na Mikuláškovi. Tajně jsem doufala, že nás pokousala nějaká zvířena a hledali jsme fakt poctivě - nic. Začala jsem uvažovat nad návštěvou lékaře, ale jelikož můj vztah k doktorům je chladnější než vlažný a netrápí nás žádné jiné problémy, horečky nebo tak něco, zavrhla jsem to a rozhodla se zvolit metodu "budeme to pozorovat a uvidíme". 

Uviděla jsem dneska ráno. Mikuláškovi na čele seděla obrovská blecha. Kocoure, máš utrum!

Kváskový profesionál

Je známo, nebo se to alespoň všude píše, že kvásek je poklad každé hospodyně. Ta si ho hýčká, rozmazluje a krmí, každý den ho chodí okukovat jestli se má dobře, zpívá mu a kdoví co ještě. Chápu, kváskový chleba, jak už jsem psala níže je opravdová a zdravá dobrota, ale proč to drama? Udělat kvásek mi trvalo tři dny a  žádné kouzlo to není, jde jen o míchání vody a mouky. Když mi Miku rozflákal sklenici, kde kvásek pěstuju (nebo chovám???), za další tři dny jsem si udělala další. No a pak jsem ho celý dala do chleba a zapomněla oddělat.....no co za další tři dny mám další......a opravdu na tom nic není, jinak -a to mi věřte - bych se na to potřetí už fakt vykašlala.