Těžko říct, co mi přeletělo přes nos, ale asi jsem se rozhodla (ani ne moc dobrovolně), že budu nemocná. Trvalo mi to celkem týden. Stálo to za houby, ale mělo to i světlé stránky - například nekonečné válení v posteli a posléze i téměř úplný nezájem o chod domácnosti. Když jsem po týdnu vylezla z postele, zjistila jsem, že děti si na mě už tak nějak odvykly a obvyklé otázky typu: "co bude k večeři?" směrují na tatínka. A tatínek, zrovna umývající nádobí, odpovídal obvyklými odpověďmi: "musíte počkat, teď umývám nádobí, mám jenom dvě ruce" - no jako bych se slyšela. Netrvalo dlouho a vše je opět ve starých kolejích. Včera to na chvilku vypadalo, že budou nemocní všichni tři zároveň, leželi tady vedle sebe v posteli, s teplotou a bledí a já jsem si říkala, stálo mi to za to? Příště, až budu chtít odpočívat, pojedu místo nemoci raději k babičce.
Přeji Vám móóóc zdraví a hezky si užijte 11.11.11 obzvlášť těch 11:11 :)) Já si to bohužel budu užívat v práci, ne ve městě, jak jsem to měla naplánované, protože našemu synkovi zařizuji pneu, ale co už, užiju si to i tak :)
OdpovědětVymazatJéé, po dlouhé době se mi podařilo vložit komentář (konečně jsem si vzpomněla na své heslo k gmail.com :)))
OdpovědětVymazatA ja to propasla:) Ale nevadi varila jsem v tu dobu obed a dala do toho vsechno tak je to v pohode. Dost me to bavilo:)
OdpovědětVymazat