Po jedné celodenní návštěvě u babičky nás doma opět čekalo nepříjemné překvapení. Nic jsme neponechali náhodě, domluvili jsme se se sousedkou, aby nám po předchozích slepičích únosech šla zavřít kurník a kachník než se setmí. To proběhlo na jedničku s hvězdičkou. (Děkujeme) Tentokrát zmizel kocour. Doufali jsme, že se třeba vrátí, ale bohužel. No Barte, doufám, že zpráva o tom, že kuny žerou kočky není pravdivá a že se máš někde líp než u nás.
Co dál? Děti tentokrát nijak netruchlily, ale přece jen podzim na krku, myši se budou zase stahovat k nám do kuchyně.....Dostala jsem kontakt na koťátko, o kterém se zatím neví, jestli je kočka nebo kocour, nicméně pokud to kocour bude, za tři týdny ho máme doma. Říkali jsme si, že to bude osud....Ale osud je filuta, a tak jednoho večera zazvonil soused a donesl nám koťátko. A protože bylo zrovna Jonáše, tak se jménem to bylo jednoduché. Takže Jonáši, doufám, že s námi vydržíš podstatně déle, než tví předchůdci a když tomu bude chtít osud, tak dost brzo dostaneš ještě jednoho kamaráda.
Žádné komentáře:
Okomentovat