Chleba

Vzpomínáte si na to jak voněl opravdový chleba? Taková ta krásná kmínová vůně? Kůrka byla krásně tuhá, chleba byl trošinku mazlavý. Mohli jste ho jíst první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý i šestý den a pak se docela dobře dalších pár dní hodil na topinky. No já už jsem na to úplně zapomněla. Hodně dlouho jsem hledala a hledala....Věděla jsem, že nenajdu v supermarketu. Pak mi padla do oka malá pekárnička v Rostěnicích. Chleba byl dobrý a celkem i vydržel, ale nebylo to to pravé. Když jsem se tam byla zeptat, jestli je to chleba z kvásku, koukali na mě jako sovy z mechu. Už jsem to skoro vzdala, když ne ani tady tak kde už? No a potom se to stalo. Koupila jsem chleba  z pekárny v Račicích a byl to on! Neváhejte a ochutnejte, určitě si vzpomenete jako já, jak chutná pravý kváskový chléb.

Pracovní víkend

Dost jsme pracovali a nese to své ovoce. Využili jsme opět kontejnerů, které jsou dvakrát do roka umístěny "na obvyklých místech" (ano, už víme kde to je, ale první rok nám to dělalo dost problémy) a vyklidili jsme kumbál. Člověk by nevěřil, co se do takové malé místnosti vejde bince. Minimálně půlka letěla...... Našli jsme spoustu věcí co jsme nehledali, a nenašli věci, které jsme hledali, ale je to hotovo, a v kumbále je vzorně uklizeno.

Pak přišly na řadu jahody. Přesadili jsme je do nového záhonu, je jich čím dál víc. Klárka se ptala, kolikrát se ještě vyspí, než budou jahůdky?? Mezi jahody jsme dali česnek a než jsme se stačili pochválit za dobře provedenou práci, naběhly na záhon slepice a jahody s česnekem lítali vzduchem. Zcela mimo plán jsme tedy pro slepice vytvořili provizorní klec a mají holky po ptákách. Znova jsme zasadili jahody a česnek a naplánovaná práce byla hotová. A jaké ponaučení z toho plyne: "Nejdřív zavři pipiny, až pak česnek do hlíny"

Sláva!

Radujme se, oslavujme. Právě dnes Miku pochopil, k čemu slouží nočník!! (A dokonce dvakrát). Bohužel ještě nepochopil, že je to lepší než do slipů. Nicméně pokrok tu je, sláva!

Gender

Na konferenci Aktivní rodičovství jsme vyslechli zajímavou přednášku. Paní feministka se zamýšlela nad tím, jak jsou děti, v podstatě už od narození, zařazeny do klučičí nebo holčičí "škatulky". Holčičky jsou růžové, slaboučké, krásné princezny a kluci jsou modří, drsní hrdinové. No jo, tak na tom možná něco bude, ale určitě v tom hrají roli tak trochu i geny. 

Že Klárka miluje růžovou (mimochodem už jako mimino si vždycky na kreslení vybrala růžovou pastelku) a princezny všeho druhu, může být tak trochu mojí vinou. Kupovala jsem jí růžové oblečky, a taky jsem jednou koupila ponožky s princeznou - od té doby se to táhne. Ovšem Mikuláškovu lásku k motorovým vozidlům, tu mi nikdo nepřiřkne! Nesnáším auta na dětském oblečení a ani nepovažuji za důležité na ně děti nějak upozorňovat. Co se hraček týče, pár aut máme, ale donedávna jen ležely v krabici a nikdo si jich nevšímal. Jenže teď je všechno jinak. Slovo "traktor a kolo" se u nás doma opakuje do nekonečna, Miku řádí se vším co má kolečka a dělá "brrrrrrrrrrrrrm" a největší zábava pro něj je sedět u hlavního tahu Vyškovem a pozorovat dopravu. Takže tak paní feministko.

Nejdůležitější rada k výchově dětí

Prostě jde o to, abyste se vzájemně co nejmíň srali....
(Jarda Dušek, Konference Aktivní rodičovství)

Tenkrát poprvé

Jednou to nastat muselo.....Chtěli jsme si s taťkou vyjet na konferenci Aktivní rodičovství a tak jsme se rozhodli, že už i Mikulášek je dost velký na to, aby vydržel celý den bez maminky a tatínka. Náročný úkol - celodenní hlídání dětí - byl hozen na osobu nejpovolanější. Zvládla to na jedničku, děti byly nadšené, návštěvy spokojené a ještě k tomu všemu i uklidila. No není úžasná??? Děkujeme...

Mlsáme

Syrníky nebo sýrovníky, prostě je to lahoda. Recept je babiččin, ale taky jsem zjistila,  že je to oblíbené ukrajinské jídlo. Máte chuť? Stačí tvaroh, pět lžic mouky, lžíce cukru, vajíčko, obalit ve strouhance nebo v trojobalu a usmažit. Kydnout jogurt a na to marmeládu a dobrůtka je na světě. Dobrou chuť!

Kaštany

Letos je to poprvé, co Klárku zaujaly kaštany. Sbíráme je denně, Klárka každou volnou chvíli kouká z okna a pozoruje, jestli už padají (máme kaštan před domem). A když padají, chce jít neprodleně ven. Máme jich už plný koš, ale touha po dalších spíš zesiluje. Když jsme se vraceli z plavání, zahlédli jsme pod "naším" kaštanem paní sousedku. Klárka se podivovala, co že paní sousedka má s kaštany v plánu? "Třeba bude taky vyrábět zvířátka" napadlo mě. Ale věřte tomu nebo ne, odklízela kaštany ze silnice, protože jí bylo líto, že po nich jezdí auta. To je pěkné co? A navíc všechny posbírané kaštany dala Klárce. Potom jsme od ní taky dostali česnek a ona od nás jablka. (Ano, to je ta co na nás šest let nepromluvila ani slovo). Kaštany jsou bezva. 

Záhada

Nevím čím to je, možná je v tom nějaká magie....ale přestože jsem v přání k narozeninám celkem vzorná a na nikoho obvykle nezapomínám (plus mínus den dva), tak na narozeniny naší norské tetičky zapomínám zcela pravidelně. Dva roky se to dalo omluvit, protože mi děti vytrhli stránku z kalendáře (ano zrovna tu s oním datem)  no ale loni a hlavně opět letos......prostě nevím čím to je. Takže prosím vás, příští rok 26. září mi pro jistotu všichni co čtete tento blog (kromě oslavenkyně samozřejmě) dejte vědět a trošku mě nakopněte jo? Díky!

Milá teto, přeji ti touto cestou s neomluvitelným zpožděním vše nejlepši k narozeninám, vím co ti dlužím a určitě to pošlu!

Pickles II.

Už je to uděláno, už je to hotovo....trvalo to trošku déle, protože máme doma celkem chladno - teda aspoň myslím, že je to tím - ale jak jsme začali topit, tak se dílo podařilo. A musím říct, že kombinace mrkev - řepa je lahoda. Mňam mňam doporučuji.

Pickles

Jelikož si má táta čistit střeva kysaným zelím, vrhli jsme se na pickles. Vyzkoušeli jsme zelí s červenou řepou.

Máme doma kus Norska???

Zkoumala jsem, jak moc urozený je náš nový kocourek. Rozhodně totiž nevypadá jako obyčejná vesnická kočka. Mám na mysli vzhled, ne to je ho věčné lítání, skákání a drápání, číhání a kousání, ožírání čehokoliv na stole nebo na lince a zkušené pletení se pod nohy. Googlila jsem a googlila a výsledek se dostavil. Nejvíce se podobá norské lesní kočce. Tssssssss se máme co? 

Dědečkova

"Takhle jedou dámy, takhle jedou páni, tahle jedou morčata nebo co........"

Tak já teda nevím

Klárka byla poprvé v keramice, sama. Na letáčku psali od 4 let, po telefonickém dotazu bylo řečeno, že 3 a tři čtvrtě nevadí, hlavně když dokáže být bez maminky. A to ona dokáže bez problému. Když jsme do keramiky dorazili, zjistili jsme, že je to keramika pro předškoláky. Kdy se ta změna udála nevím, ale rozhodli jsme se to zkusit. Klárce se tam líbilo, ale.... Děti se jí smály, že je malá, že to dělá "blbě"a že nechodí do školky. Určitě to beru dramatičtěji než to je, ale přesto mi to nedá. Kdy se z dětí stane "něco" takového, co musí rýpat do druhých, pořád se prosazovat a soutěžit o to kdo je lepší? Klárka taková není a moc tomu nerozumí o co těm dětem vlastně jde. Má někdo nápad, jak jí to mám vysvětlit? Ale nemám na mysli rady typu: " Jen ji nech ať si zvyká, musí se umět prosadit v kolektivu, děti jsou takový." Myslím něco ve stylu: "Neber si to osobně a dělej jak nejlíp umíš."

Luxus

Už dlouho jsem to tušila, ale teď už to vím, žijeme si na dnešní poměry dost luxusně.

Takže zde uvádím šest nově se vynořivších luxusních statků (dle Hany Librové, Vlažní a váhaví):
1) Čas
2) Pozornost
3) Prostor
4) Klid
5) Příroda
6) Bezpečnost

Pečlivá prohlídka

Někoho zřejmě dnešní bohatá snůška neuspokojila. Nedovedu si vysvětlit, co jiného než další vajíčko v kurníku Miku hledal.

Třikrát hurá!

Znáte takové ty přihlouplé dotazy, když například plánujete potomka a všichni se ptají, nebo už máte po termínu porodu a zvoní telefony?......Tak u našich slepic to v poslední době bylo dost podobné a proto hrdě volám: "UUUUUUUUUUUŽ!!!!!!"

Když jsme šli s Klárkou dopoledne uklidit slepičkám kurník, načapali jsme jednu jak sedí v hnízdě. Byli jsme z toho všichni celí netrpěliví. Když velectěně vykráčela z kurníku, slavnostně jsme otevřeli dvířka od hnízda a to co jsme uviděli nás dost překvapilo. Že tam bude vajíčko, jsme doufali, ale že budou rovnou tři jsme opravdu nečekali. Nechápu jak se tři slepice domluví, že ve stejný den snesou své první vajíčko, ale očividně to dokázaly.

Moštování

Těšili jsme se moc. Soused zapůjčil moštovač. (Děkujeme) Práce to byla náročná, obzvlášť s dvěma ochutnávači za zády, ale stálo to za to. Mňam!

Balík

Protože jsme už taková malá farma a slámy není v permakulturní zahrádce nikdy dost, zakoupili jsme v místním JZD balík slámy. No ano, takový ten obr balík. Zaplatili jsme a že prý s dopravou si nemáme lámat hlavu, neboť nám ho dopraví  k domu a dokonce pomůžou vykutálet až pod střechu. To je luxus, říkali jsme si.
Po třech týdnech marného čekání jsme se šli dožadovat svého. A prý: "Jé no to jdete pozdě, už žádný nemáme. Cože máte už zaplaceno? Tak dobře stavte se zítra v osm ráno. No ty velké balíky my nevozíme!"
Takže jsme nohama na zemi, v šest hodin večer přemýšleli, jak zítra v osm ráno dopravíme to monstrum domů. Vše naštěstí vyřešila sousedská pomoc ve formě vozíku (bez TP - nevadí stejně nám na autě nefunguje zásuvka) a dvou chlapských rukou. Takže opět děkujeme.

Do třetice všeho dobrého

Po jedné celodenní návštěvě u babičky nás doma opět čekalo nepříjemné překvapení. Nic jsme neponechali náhodě, domluvili jsme se se sousedkou, aby nám po předchozích slepičích únosech šla zavřít kurník a kachník  než se setmí. To proběhlo na jedničku s hvězdičkou. (Děkujeme) Tentokrát zmizel kocour. Doufali jsme, že se třeba vrátí, ale bohužel. No Barte, doufám, že zpráva o tom, že kuny žerou kočky není pravdivá a že se máš někde líp než u nás.
Co dál? Děti tentokrát nijak netruchlily, ale přece jen podzim na krku, myši se budou zase stahovat k nám do kuchyně.....Dostala jsem kontakt na koťátko, o kterém se zatím neví, jestli je kočka nebo kocour, nicméně pokud to kocour bude, za tři týdny ho máme doma. Říkali jsme si, že to bude osud....Ale osud je filuta, a tak jednoho večera zazvonil soused a donesl nám koťátko. A protože bylo zrovna Jonáše, tak se jménem to bylo jednoduché. Takže Jonáši, doufám, že s námi vydržíš podstatně déle, než tví předchůdci a když tomu bude chtít osud, tak dost brzo dostaneš ještě jednoho kamaráda.

Podzim?

Podle počasí těžko. Je fakt, že na teplo si nikdo nestěžuje, ale já mám náhodou takový ten pravý, už trochu studený (alespoň po ránu) podzim ráda. Takže se už opravdu těším až to začne. Zatím jsme se pustili do jablek. Chystáme se moštovat, takže bylo potřeba posbírat jablka, která budou na uskladnění. Ani to moc nebolelo, dokonce i děti pomáhaly. Miku byl vrchní degustátor - rozhodl se ochutnat nejméně každé třetí jablko, Klárka zajišťovala fotodokumentaci.

Stagnujeme...

...no tak trošinku. Ale není to tím, že by se nic nedělo...právě naopak, děje se toho nějak moc, tak nestíháme. Tak jdu dohánět resty.