Otevřely se nám nové obzory - utekl nám pes zabiják. Zbyli nám tedy psi dva, (vlastně jsou to feny), které jsou docela mírumilovné, nebo aspoň v to tajně doufáme. A tak jsme neváhali a šli do toho.
Naše děti nikdy neprojevovaly touhu mít kočku, je to jen otázka šikovnosti rodičů jak to navlíknout. V inzerátu bylo psáno "zvyklá na psy", vypadala roztomile, obě koťátka byla kocourci, ale hlavně - a to je nejdůležitější - jedno z nich bylo bílé! To byl klíč k úspěchu - láska ke kočkám v naší Klárce byla zažehnuta.
Když si kotě donesla domů a láskyplně ho držela v náručí, nikdo netušil, že se jí při prvním setkání se psy zavěsí na krk a zatne do ní své drápky. Těžko říct, kdo z toho měl větší újmu, jestli vytřeštěná kočka nebo do krve podrápaná Klárka.....Každopádně s řevem "já tu blbou kočku nechci - pitomá kočko!!!" šla spát a my jsme pochopili, že nejen psům budeme muset vysvětlovat, že kočička je milý tvoreček a rozhodně se nevraždí.
Žádné komentáře:
Okomentovat