Mít doma dítě, jako je náš syn, obnáší velkou dávku porozumění a trpělivosti. Jsem ráda, že je osobnost a že si věci rád dělá po svém, ale občas, občas by ho člověk prostě rád přizabil.
Že si nechtěl před večeří převléct špinavé tepláky a triko ve kterém běhal celý den, dobrá.....ale že se rozhodl být nahatej, to jsme teda nečekali. A co s tím? Přemlouvali jsme po dobrém, po zlém, každý zvlášť i dohromady, vyhrožovali a prosili - prostě ne! Nakonec jsme, v rámci zachování alespoň trochu klidného průběhu Štedrého večera ustoupili, o co jde že. A abychom tu lehce nervózní a nabroušenou atmosféru - co ten kluk ještě provede - dovršili, zvládl ještě polít celý stůl pitím a posléze padnout z lavice na zem přímo na hlavu. A máme to, dobře nám tak!
Po večeři bylo třeba děti na chvíli vyhnat ven, ovšem uznejte sami, nahatej ve třech stupních nic moc...naštěstí zabralo staré známe "tak my jdeme sami, ahoj" a chlapec se celkem bez problémů oblékl. Sláva! No a pak už šlo vše tak jak má. Děti cupovaly dárky a blahoslavily Ježíška. Děkujeme, bylo to krásné!