Rada pro nezkušené chovatele drůbeže

Měsíc a půl jsme se každý večer bavili naháněním drůbeže do kurníku a kachníku. No, ne že by to nebyla legrace, ale pokaždé nemáte na půlhodinovou honičku čas nebo náladu.
Vždycky jsme se snažili, aby byli všichni "doma" za světla, protože představa, že budeme slepice a kachny nahánět za tmy nebyla zrovna lákavá. A to je ta chyba! Chce to jen odvahu počkat až se zešeří .......a pak jen zavřít vrátka. Ano, opravdu si zalezou všichni sami a dobrovolně.

Plavání

Děti rostou a úměrně k tomu přibývá počet kroužků a aktivit. Plavání je první z nich, do které začaly děti chodit každý zvlášť. Obě děti byly nadšené. Horší je to s rodiči. Dopoledne jedna hodina, odpoledne druhá.....plavky mi nestihly ani uschnout a už se jelo znova. No co se dá dělat, když je to tak baví. A to nás pravděpodobně čeká ještě keramika s Klárkou a taky společné cvičení. A bude hůř......

Vetřelec

Opět nám prořídly slepičí řady, po slepičce nezbylo ani peříčko. Po dvoře nám pobíhaly už pouze dvě slepice a tak jsme se rozhodli, že jim pořídíme kamarádky.
Neupejpali jsme se a koupili rovnou čtyři. Jsou stejně staré jako Ofélie s Růženkou, ovšem jsou o dost větší. Obavy, že bude probíhat slepičí šikana se potvrdily. Kromě toho, že slepice šikanuje Miku a kočka, klovou se taky navzájem a rozhodně vedou nově příchozí. Doufejme, že se to brzo upraví a že svou energii budou slepičky věnovat převážně snášení vajíček, na která netrpělivě čekáme.

Školka

Začal nám nový školní rok a my jsme opět řešili, jestli poslat Klárku do školky nebo ne. Ani nám to dlouho netrvalo a pevně doufám, že se nebudeme rozhodovat za rok znova....Jednou za čas mě prostě systém převálcuje a já se zase potřebuji postavit nohama na zem. Naštěstí je to čím dál méně často a to otřepání je čím dál snažší.
Školka nám tedy začala, ale domácí. A navíc se zdá, že máme nového žáčka předškoláčka.

Král je mrtev, ať žije král!

Byli jsme moc smutní, hlavně Klárka.Tak jsme se dlouho nerozmýšleli a přivezli jsme si nového kocourka.

Je to čtyřměsíční koťátko, no oproti Morrisovi je to obr. Řádí jako torpédo, leze po stromech, loví slepice prostě žádná nuda. A to je dobře.

Život jde dál...

Kocourek Morris už naplnil svou cestu a dnes ráno bohužel umřel. Měli jsme ho rádi. Udělali jsme mu hrobeček a celý den řešíme jak je to s tím tělem a dušičkou.
"Maminko já se příště narodím jako žížala"
"Tak já budu taky žížala a budeme spolu vrtat"
"Joooooooooo, to bude sranda. A tatínek s Mikuláškem budou opičky."
No tak se teda máme na co těšit.