Moudrý

Když se ptali Dalajlámy, co ho na lidech a lidskosti nejvíc překvapuje, odpověděl:

Lidé. Protože obětují zdraví, aby vydělali peníze, potom obětují peníze, aby znovu získali zdraví, potom se tak znepokojují minulostí a budoucností, že neužívají přítomnosti, a... tak nežijí ani v přítomnosti ani v budoucnosti. A žijí tak, jakoby neměli nikdy zemřít, a potom zemřou bez toho, aby předtím žili."

Magie

Zkoušeli jste někdy propíchnout syrovou bramboru slámkou neboli brčkem???????

Hejno

Vánoční svátky jsme si užili, společně s babičkami, dědečky, tetičkami a strýci a jako vždy to bylo skvělé. Dárků byla hromada, děti jsou nadšené, no a rodičové taktéž. Jen ten sníh nám chybí......A aby nám to nebylo líto, tak jsme ještě, tentokrát zcela nečekaně, rozšířili běžecké hejno o dvě kachničky. Zároveň s našimi, přibyl kachní párek k sousedům a taky naše kamarádka Sumýš se  nadšeně nechala přemluvit a tak máme i jeden párek pro ni. Takže nám v tuto chvíli pobíhá po dvorku 6 běžců, jeden hezčí než druhý....... Sbohem slimáci,

my už se těšíme na dýně, cukety, okurky, saláty a další dobroty, které si už brzo vypěstujeme.

Štědrej večer nastal

Bylo to krásné od začátku do konce. Děkujeme Ježíšku!

Přípravy vrcholí

Arnold a Smetana

Na Vánoce nemá být nikdo sám a tak se nám zželelo našeho opuštěného kačera (kačena byla prachsprostě sežrána psiskem, ale myslíme si, že umřela přirozenou cestou) a pořídili jsme mu družku. Nebylo snadné ji sehnat, zvlášť v zimě, ale nakonec se to podařilo. Klárka už dávno říkala, že nová kačenka se bude jmenovat Smetana.....asi je jasnozřivá, protože kačka je bílá, což není u tohoto druhu úplně obvyklé.....

No a když má kačer kačenu, tak jsme také slepicím pořídili kohouta. Je to krasavec! To byste nevěřili, jak je u nás na dvoře teď živo......šťastné a veselé!!

Výlet do Brna

Už je to skoro tradice. Každý rok se vydáváme na Vánoční trhy do Brna. Letos jsme chtěli jet vlakem, ale bohužel jsme přijeli na nádraží pozdě a vlak nám ujel. Odůvodnili jsme si to po svém - že by nám na nádraží nejspíš někdo ukradl auto - a do Brna jsme tedy jeli autem. Na náměstí jsme se potkali s babičkou Helenkou a užívali jsme si vánoční atmosféry, kterou jsme si vytvářeli poněkud křečovitě, protože bez mrazu, sněhu nebo alespoň klasické brněnské břečky to prostě tak trochu není ono. Ale přece jen, ten krásný stromeček, vůně medoviny, trdelníků a různých dalších děsně zdravých lahůdek naznačovali, že už brzo budou vánoce.

Děti se vozily ve vláčku, na kolotoči, mlsaly dobrůtky a vybíraly dárečky. Taky se podivovaly nad různými neznámými věcmi jako je např. tramvaj, davy lidí, jezdící schody a vietnamské stánky. Pak jsme se, díky tomu, že jsme jeli do Brna autem, mohli vydat do Ikei, to já prostě můžu (na rozdíl od taťky, ale jednou za rok to prostě musí přežít). No prošli jsme to poctivě a babička mi udělala radost, když mi koupila máslenku. Bohužel jsem ji nechala u pokladny, a než jsem doběhla od auta zpátky, byla pryč. Smůla pro mě, štěstí pro někoho jiného. Stejně byla určitě jedovatá.... A tak skončil výlet do Brna, děti se vyspaly po cestě domů v autě a unavení a uchození rodiče je naháněli ještě o půl jedenácté do postele. Bylo to fajn. 

Perníky

Pečení cukroví jsem odkládala až na poslední chvíli, protože bych ráda, abychom nějaké měli na štědrovečerním stole. Věděla jsem proč, bylo těžké ho ubránit před hladovou a rozmlsanou smečkou. Ale povedlo se, je schované na tajném místě.

Adventní kalendář

Nechala jsem se inspirovat na úžasných stránkách jedné rodinky. Do adventních ponožek dáváme každý den lísteček s nějakou super činností, která nás ten den čeká na úkor sladkostí. Ujalo se to, Klárku to baví a nás taky. Myslím, že je to dobrý impulz k tomu, začít s pravidelnou domácí školkou. Po novém roce to rozjedem.

Není lehké vymyslet činnosti, které by děti zaujaly a které běžně neděláme. Bublinková koupel se rozhodně ujala.....no co pro jednou (dvakrát, třikrát...) snad přísun chemie děti nezabije.

Příroda vítězí

Za ty roky, co bydlíme tady, jsme se stali profesionálními znalci myší. Zjistili jsme o nich spoustu zajímavých věcí, například že nová betonová podlaha pro ně není žádný problém (jen noc dvě usilovné práce), že nejlepší místo na rozmnožování je za sporákem, lezení po tyčce na závěsy je zábavná věc nebo že pozorovat    

kuchyň z ledničky, přesto že je plná lidí, je děsná zábava.

Taky jsme vyzkoušeli hodně humánních i nehumánních metod, jak se jich zbavit. Např. odporně nehygienické, ale celkem účinné klasické pastičky, celkem hygienické, zato neúčinné plastové pastičky (ne že by se myš nechytila, ale pastička ji nezabila hned, takže rekord je asi 5 hodin tance v pastičce ve skříni - chudinka myš), když nám myši v noci běhaly a pištěly v ložnici, brali jsme si tam psy,kterým to ale k naší smůle vůbec nevadilo, taky jsme zkoušeli jim domluvit, nebo je nosit před dům (to když nám jedna uvízla v pytli s granulemi), no a pak tu byly ještě metody, ty nehumánní, které tady nemůžu ani rozebírat. Už jsme si tak nějak zvykli, že jak začne zima, bude veselo. 

Letos jsme si potvrdili, že jediným snesitelným a účinným řešením je kočka. Přestože se náš kocour jeví jako děsně rozmazlený a líný živočich, zatím jsme doma nepotkali jedinou myš. Alespoň v kuchyni a ložnici. Vrchol mého "bezmyšího" štěstí nastal dnes, když jsem načapala kocoura u botníku jak se cpe, a při bližším ohledání jsem uviděla, jak mu z tlamy vykukují myší nožičky. Sláva a třikrát hurá. 

Pereme!!

Náš taťka, kromě toho, že je úžasným manželem, otcem, masérem a kdoví čím vším ještě, se včera stal také skvělým opravářem praček. Takže třikrát huráááááá!

Mikuláš

Tak co, byli u vás? U nás ano, ráno jsme za oknem našli překvápko. 

 
A taky se u nás slavil svátek.

Líný rodič

Když si je správně vychováte, tak vám uvaří....

...prostřou stůl....

...a ještě i umyjí a utřou nádobí...

..no nemáme se hezky??

Něco se děje

Usoudili jsme, že se něco začíná dít.....Kromě toho, že auto muselo do servisu, máme ještě kotel, který čeká na opravu, odporoučela se pračka, vysavač a taktéž, u nás nezbytný, strojek na zastřihování vlasů. A to vše celkem najednou. Tak si říkáme co to asi znamená? A má to ještě pokračování.......Auto jsme si tedy nechali opravit to jo, vysavač vlastně vůbec nepotřebujeme takže tím je to jasné. Na pračku jsme usmlouvali souseda.....sliboval čtrnáct dní, až se na to taťka vrhl sám a vypadá to, že byl úspěšný. Na kotel jsme zavolali už dva opraváře a  vykašlal se na nás i ten druhý. No chápete to? Slíbíte, že přijedete, pak nepřijedete, ani nezavoláte, ani neodpovídáte na telefonáty??? A to vše už dvakrát. Tak si prostě říkáme, co to má vše znamenat. Taťka už studuje "jak na opravu kotle" mam dojem, ze to je ono.....

A ještě trošku....

Svícen,  stromečkový zápich a výzdoba na okně jsou dílem Klárky, no samozřejmě maminka trošku pomáhala.......ale je to šikula. Mimochodem na tom jablkovém svícínku byly na  párátkách rozinky, ovšem zkuste Mikuláškovi vysvětlit, že se jedná pouze o výzdobu......

Advent

A je to tady. Miluju advent a vánoce!

Začtená

Poslední týden jsme celé večery jen četla a četla. Bylo to děsně napínavé a nedalo se od toho odtrhnout.
Tímto děkuji manželovi za trpělivost a za péči o rodinu, když jsem ráno dospávala.

Dětem

"Kýmkoliv budeš, nic mě nezklame;
nemám žádné představy o tom,
jaký bys měl být či co bys měl dělat.
Netoužím po žádných představách o tobě,
chci tě pouze poznávat.
Nikdy mě nemůžeš zklamat."

(Maty Haskell)

Barevná nádhera

Letošní podzim se opravdu vyvedl, jen mě mrzí, že ten nejhezčí týden jsem proležela v posteli. Alespoň na chvilku jsem vyběhla a snažila se tu nádheru nafotit, ale ve skutečnosti to bylo ještě nádhernější...

Půst

Včera byl úplněk a tak jsme se s taťkou rozhodli držet půst. Dopoledne se to dalo, odpoledne nějak rychle uteklo, ale ten večer, ten stál za to. Když nic, alespoň jsem si v knihovně půjčila kuchařku, mlsně si prohlížela obrázky a těšila se na ráno.

A dneska to rozjedem! Ráno byly piškotové lívanečky ala Hanka Michopulu a k obědu bude naprosto luxusní oběd - houbová omáčka s vídeňskými knedlíčky ala Šárka Dolce vita. Už se těším...půst je bezva.

Nemoc

Těžko říct, co mi přeletělo přes nos, ale asi jsem se rozhodla (ani ne moc dobrovolně), že budu nemocná. Trvalo mi to celkem týden. Stálo to za houby, ale mělo to i světlé stránky - například nekonečné válení v posteli a posléze i téměř úplný nezájem o chod domácnosti. Když jsem po týdnu vylezla z postele, zjistila jsem, že děti si na mě už tak nějak odvykly a obvyklé otázky typu: "co bude k večeři?" směrují na tatínka. A tatínek, zrovna umývající nádobí, odpovídal obvyklými odpověďmi: "musíte počkat, teď umývám nádobí, mám jenom dvě ruce" - no jako bych se slyšela. Netrvalo dlouho a vše je opět ve starých kolejích. Včera to na chvilku vypadalo, že budou nemocní všichni tři zároveň, leželi tady vedle sebe v posteli, s teplotou a bledí a já jsem si říkala, stálo mi to za to? Příště, až budu chtít odpočívat, pojedu místo nemoci raději k babičce.

Objevujme blízké

Líbila se mi myšlenka prof. Librové o objevování blízkého namísto zahraničních dovolených a proto jsme se vydali na výlet do Starých Hvězdlic. Vlastně je to součást naší obce a je to asi tak kilometr od našeho domu, ale nikdy jsme tam nebyli. Ano, párkrát jsme projížděli na kole nebo autobusem, ale pěšky nikdy. A světe div se, je tam krásně. Les co by kamenem dohodil, romantický rybníček, husy na návsi, dětské hřiště a dokonce koně.

Halloween

Nikdy nás nic nevedlo k tomu slavit tento svátek, ale teď, díky našim poloanglickým kamarádům, máme dobrý důvod se halloweenské taškařice zúčastnit. A tak jsme dali do oken výzdobu, oblékly jsme se do kostýmů, udělali pár vypečených dobrot a hurá na párty.

Chleba

Vzpomínáte si na to jak voněl opravdový chleba? Taková ta krásná kmínová vůně? Kůrka byla krásně tuhá, chleba byl trošinku mazlavý. Mohli jste ho jíst první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý i šestý den a pak se docela dobře dalších pár dní hodil na topinky. No já už jsem na to úplně zapomněla. Hodně dlouho jsem hledala a hledala....Věděla jsem, že nenajdu v supermarketu. Pak mi padla do oka malá pekárnička v Rostěnicích. Chleba byl dobrý a celkem i vydržel, ale nebylo to to pravé. Když jsem se tam byla zeptat, jestli je to chleba z kvásku, koukali na mě jako sovy z mechu. Už jsem to skoro vzdala, když ne ani tady tak kde už? No a potom se to stalo. Koupila jsem chleba  z pekárny v Račicích a byl to on! Neváhejte a ochutnejte, určitě si vzpomenete jako já, jak chutná pravý kváskový chléb.

Pracovní víkend

Dost jsme pracovali a nese to své ovoce. Využili jsme opět kontejnerů, které jsou dvakrát do roka umístěny "na obvyklých místech" (ano, už víme kde to je, ale první rok nám to dělalo dost problémy) a vyklidili jsme kumbál. Člověk by nevěřil, co se do takové malé místnosti vejde bince. Minimálně půlka letěla...... Našli jsme spoustu věcí co jsme nehledali, a nenašli věci, které jsme hledali, ale je to hotovo, a v kumbále je vzorně uklizeno.

Pak přišly na řadu jahody. Přesadili jsme je do nového záhonu, je jich čím dál víc. Klárka se ptala, kolikrát se ještě vyspí, než budou jahůdky?? Mezi jahody jsme dali česnek a než jsme se stačili pochválit za dobře provedenou práci, naběhly na záhon slepice a jahody s česnekem lítali vzduchem. Zcela mimo plán jsme tedy pro slepice vytvořili provizorní klec a mají holky po ptákách. Znova jsme zasadili jahody a česnek a naplánovaná práce byla hotová. A jaké ponaučení z toho plyne: "Nejdřív zavři pipiny, až pak česnek do hlíny"

Sláva!

Radujme se, oslavujme. Právě dnes Miku pochopil, k čemu slouží nočník!! (A dokonce dvakrát). Bohužel ještě nepochopil, že je to lepší než do slipů. Nicméně pokrok tu je, sláva!

Gender

Na konferenci Aktivní rodičovství jsme vyslechli zajímavou přednášku. Paní feministka se zamýšlela nad tím, jak jsou děti, v podstatě už od narození, zařazeny do klučičí nebo holčičí "škatulky". Holčičky jsou růžové, slaboučké, krásné princezny a kluci jsou modří, drsní hrdinové. No jo, tak na tom možná něco bude, ale určitě v tom hrají roli tak trochu i geny. 

Že Klárka miluje růžovou (mimochodem už jako mimino si vždycky na kreslení vybrala růžovou pastelku) a princezny všeho druhu, může být tak trochu mojí vinou. Kupovala jsem jí růžové oblečky, a taky jsem jednou koupila ponožky s princeznou - od té doby se to táhne. Ovšem Mikuláškovu lásku k motorovým vozidlům, tu mi nikdo nepřiřkne! Nesnáším auta na dětském oblečení a ani nepovažuji za důležité na ně děti nějak upozorňovat. Co se hraček týče, pár aut máme, ale donedávna jen ležely v krabici a nikdo si jich nevšímal. Jenže teď je všechno jinak. Slovo "traktor a kolo" se u nás doma opakuje do nekonečna, Miku řádí se vším co má kolečka a dělá "brrrrrrrrrrrrrm" a největší zábava pro něj je sedět u hlavního tahu Vyškovem a pozorovat dopravu. Takže tak paní feministko.

Nejdůležitější rada k výchově dětí

Prostě jde o to, abyste se vzájemně co nejmíň srali....
(Jarda Dušek, Konference Aktivní rodičovství)

Tenkrát poprvé

Jednou to nastat muselo.....Chtěli jsme si s taťkou vyjet na konferenci Aktivní rodičovství a tak jsme se rozhodli, že už i Mikulášek je dost velký na to, aby vydržel celý den bez maminky a tatínka. Náročný úkol - celodenní hlídání dětí - byl hozen na osobu nejpovolanější. Zvládla to na jedničku, děti byly nadšené, návštěvy spokojené a ještě k tomu všemu i uklidila. No není úžasná??? Děkujeme...

Mlsáme

Syrníky nebo sýrovníky, prostě je to lahoda. Recept je babiččin, ale taky jsem zjistila,  že je to oblíbené ukrajinské jídlo. Máte chuť? Stačí tvaroh, pět lžic mouky, lžíce cukru, vajíčko, obalit ve strouhance nebo v trojobalu a usmažit. Kydnout jogurt a na to marmeládu a dobrůtka je na světě. Dobrou chuť!

Kaštany

Letos je to poprvé, co Klárku zaujaly kaštany. Sbíráme je denně, Klárka každou volnou chvíli kouká z okna a pozoruje, jestli už padají (máme kaštan před domem). A když padají, chce jít neprodleně ven. Máme jich už plný koš, ale touha po dalších spíš zesiluje. Když jsme se vraceli z plavání, zahlédli jsme pod "naším" kaštanem paní sousedku. Klárka se podivovala, co že paní sousedka má s kaštany v plánu? "Třeba bude taky vyrábět zvířátka" napadlo mě. Ale věřte tomu nebo ne, odklízela kaštany ze silnice, protože jí bylo líto, že po nich jezdí auta. To je pěkné co? A navíc všechny posbírané kaštany dala Klárce. Potom jsme od ní taky dostali česnek a ona od nás jablka. (Ano, to je ta co na nás šest let nepromluvila ani slovo). Kaštany jsou bezva. 

Záhada

Nevím čím to je, možná je v tom nějaká magie....ale přestože jsem v přání k narozeninám celkem vzorná a na nikoho obvykle nezapomínám (plus mínus den dva), tak na narozeniny naší norské tetičky zapomínám zcela pravidelně. Dva roky se to dalo omluvit, protože mi děti vytrhli stránku z kalendáře (ano zrovna tu s oním datem)  no ale loni a hlavně opět letos......prostě nevím čím to je. Takže prosím vás, příští rok 26. září mi pro jistotu všichni co čtete tento blog (kromě oslavenkyně samozřejmě) dejte vědět a trošku mě nakopněte jo? Díky!

Milá teto, přeji ti touto cestou s neomluvitelným zpožděním vše nejlepši k narozeninám, vím co ti dlužím a určitě to pošlu!

Pickles II.

Už je to uděláno, už je to hotovo....trvalo to trošku déle, protože máme doma celkem chladno - teda aspoň myslím, že je to tím - ale jak jsme začali topit, tak se dílo podařilo. A musím říct, že kombinace mrkev - řepa je lahoda. Mňam mňam doporučuji.

Pickles

Jelikož si má táta čistit střeva kysaným zelím, vrhli jsme se na pickles. Vyzkoušeli jsme zelí s červenou řepou.